V Litomyšli se každoročně konají kurzy ANOMALIA. Proč je pořádáte?
ANOMALIA je profesionální vzdělávání pro lidi, kteří se v animaci již pohybují. Jsou to letní kurzy pro mladé odborníky z celého světa, kteří se chtějí zlepšit. Snažíme se lidi zdokonalit v praxi a posunout je dál. Proto si jako lektory zveme do Litomyšle odborníky ze světoznámého studia Pixar. Ti lidé totiž nemají pouze zkušenosti, ale také umí spolupracovat v týmovém prostředí, jejich práce je baví a umí předávat znalosti dál.

Co jste si letos se zahraničními odborníky pro studenty připravili?
Máme čtyři kurzy. První byl pro české a slovenské animátory. Týkal se základů, aby měli i místní lidé možnost seznámit se s moderními trendy. Pak tady máme souvislý program tří kurzů po dvou týdnech, který se jako celek zaměřuje na rozvoj studentů.

Co přesně učí lidé z Pixaru?
První dva týdny máme 
s Anthony Wongem z Pixaru (pracoval například na snímcích Auta, Ratatouille, Příběh hraček 3 a dalších pozn. red) kurz zaměřený na režii a tvorbu příběhů. Studenti vymýšlejí vlastní věci, ale vše strukturují v kontextu jednoho společného příběhu. Pak následuje dvoutýdenní kurz zaměřený na herectví s Richem Quadem, veteránem z Pixaru (Příběh hraček 1,2,3 a další), jenž byl u samotného založení studia. Animátoři si budou cvičit tvorbu jednotlivých záběrů z již připraveného příběhu. Poslední dva týdny v srpnu pak budeme animovat obličeje s Benem Rushem (Kung Fu Panda 1 a 2, Shrek: Zvonec a konec a další). Zabývat se chceme hlavně mimikou, detailní gestikulací a dialogem. Kurzy na sebe navazují a ideově tak simulují skutečný vývoj animovaného filmu.

Proč jste si vybrali jako svůj letní domov právě Litomyšl?
Protože je unikátní. Nechtěli jsme být ve velkém městě, ale zároveň jsme chtěli být někde, kde je hezky a nechybí kultura. Bydlíme v budově zámeckého pivovaru a máme zde veškeré zázemí. Lidé nemusí řešit žádné stresy s dopravou a soustředí se na práci, relaxaci a poznávání se navzájem. Lektorům z Pixaru se zde líbí hlavně architektura, takže se sem rádi vrací.

Jak se vám vůbec podařilo dostat odborníky z Pixaru do České republiky?
S několika lidmi z Pixaru jsem se znal již z dob studií v Dánsku, sám jsem se od nich učil. Byl jsem nadšený z toho, jak tam výuka probíhala. Odborník totiž přijede na dva týdny a něco studentům předá. V práci si prostě vezme volno a učí. To je systém, který umožňuje získat do vzdělávání skutečné profesionály. Takže jsem se pak rozhodl, že bych to chtěl zprostředkovat i ve střední Evropě.

V Česku to funguje jinak?
U nás to funguje tak, že kantor musí de facto učit na plný úvazek, což je problém, protože pak nemá čas na vlastní práci nebo je to člověk, který je řadu let z praxe.

Jak je na tom naše školství? Vychovává dostatek odborníků?
České školství je takový záměrně izolovaný skanzen bez širšího světového, ale i profesionálního kontextu. Na vysokých školách se zaměřují pouze na výuku samostatných autorů. Z mého hlediska je to jedna z pozic v oblasti animovaného filmu. Autor totiž většinou není ani animátor, ani režisér, i když jsou schopni si vytvořit vlastní animované dílko. Jejich hlavní vklad je především myšlenka a původní ztvárnění.

Autor tedy podle vás sám film neudělá?
Je to někdo, kdo přijde s ideou a konceptem, ale vývoj a výroba animovaného filmu pokračuje mnohem dál za hranice nápadu. Animovaný film jako obor je totiž o profesionální spolupráci jednotlivých členů týmu. A tomu se zde studenti neučí.

Máte nějaké další postřehy?
Školy se odkazují na animovaný film, ale vlastně ve výsledku nevychovávají studenty k tomu, co samy tvrdí a bohužel ani k tomu, co je potřeba v této branži v praxi. Chybí u nás umělečtí a techničtí odborníci, kteří si od autora vezmou ideu a podle ní podle jednotlivých postupů vyrobí film. Animace je obor, kde jeden člověk velice těžko může dělat více věcí, je to profesionální činnost vyžadující souhru odborníků.

Máme ještě někde rezervy oproti světu?
Co se animování týče, nejsou u nás animátoři, kteří by uměli udělat postavu s hereckým projevem. U nás se dost často tváří postavy jen jako výtvarné umění v pohybu, důraz je kladen pouze na symbolická gesta, která postava naznačuje a hlas vypravěče vše vysvětluje. Kdežto vzít postavu a skutečně s ní zahrát i bez vypravěče, s osobnostním projevem jako se skutečným hercem, to u nás na škole neučí a samouci se tomu často ani sami nenaučí.

Takže nám v animovaném filmu ujel vlak?
Od revoluce zde bohužel žádný nový vlak nikdy nebyl. Ani neprojel kolem stanice, aby se na něj lidi aspoň podívali, natož měli možnost se svést. Je to nepřiznaný problém, že česká animace ztratila 25 let. Je to natolik velká časová bublina, že již nemá, kdo by uměl učit a navazoval a dále rozvíjel českou tradici. V mnoha ohledech česká animace musí začít postupně sama od základů.

Co nám podle vás chybí oproti zahraniční produkci?
Velký problém je ignorace tržního prostředí. Školy neučí animovaný film, učí výtvarné umění v pohybu. To je podle mého názoru jiný směr než oblast moderního animovaného filmu. U nás se školy vymezují vůči Hollywoodu a moderním technologiím. Důsledkem je, že se uzavírají samy do sebe a neumí nabídnout ani českým divákům nic zajímavého. Problémem je, že o diváky vlastně moc nestojí, protože se soustředí jen samy na sebe a tvůrci na své kamarády. Publikum jako takové je pro ně mainstream, který je z nepochopitelných důvodů uráží. A to i přes to, že zároveň chtějí, aby je lidé nakonec také sledovali a uznávali.

Co byste poradil lidem, kteří mají sen, že jednoho dne udělají svůj animovaný film? Máte pro ně nějaké rady?
Musí mít duši samouků, ale rozhlížet se po mentorovi, který je posune dál. Učit se metodou pokusu a omylu je podstatou animovaného filmu. Chyby nejsou chybami, ale příležitostí se zlepšit, samozřejmě pokud to člověk nevzdá. Mladá generace má na internetu spoustu zdrojů. Jsou k dispozici knížky, návody na Youtube, internetové školy a kurzy. Dnes může začít kdokoliv a kdekoliv. Nemají důvod se vymlouvat na školy, mají tolik možností, kde získat informace. Jako univerzální radu bych všemvelice doporučil naučit se kreslit.

Jak jsou na tom absolventi vašich kurzů? Pracují v oboru?
Naši studenti jsou různorodá skupina lidí. Každý má svou historii, když k nám přijdou. Každý z nich se pak snaží o různé cíle v rámci svých možností. Někteří dělají v zahraničí, pracují například ve studiu v Londýně nebo třeba Vancouveru, vyvíjejí si vlastní projekty.

Jaký máte názor na současný český animovaný film?
Oceňuji snahu pár skupin a jednotlivců. Nechci být pouze kritický. Je naopak důležité se naučit společně podporovat a uznávat. Je skvělé, že se i u nás autoři snaží tvořit. Bohužel, českou animaci animátoři odstěhovali do Afriky. Tam musíte přežít, bojujete tam o jídlo s druhými a nemáte čas ani zájem spolupracovat. Podle toho se vůči sobě chováme. Tvorba českých projektů trvá několik let, často chybí systematičnost a zkušenosti. Dělají celovečerní film, místo toho, aby začali kratšími celky a vybudovali si fungující tým a zkušenosti.

Co říkáte na to, že nové díly Krtečka animují v Číně?
Zapomeňme na Krtečka, ten je pro českou animaci a trh mrtvý, nezajímavý. Především nerozumím, že se na toto téma vyjadřují lidé z oboru v tom duchu, že Krteček je náš národní poklad. Není. Tento komunistický pohled na svět je také důkazem, proč se místní animátoři neumí pohybovat a vyrábět v tržním kontextu a jediné, po čem touží, je zásah státu. Co je na Krtečkovi velice zajímavé, je to, že již vyvinutý produkt se může nabídnout do zahraniční výroby. Majitel ať si s právy dělá, co chce. Ostatní musí vymýšlet své nové věci bez čekání, že stát či někdo jiný musí něco udělat, aby se oni měli dobře. Ten komunismus dnes nebude fungovat ani v animaci.

Proč tu nemáme novodobé Krtečky?
Problém je, že se u nás nepracuje s postavami jako se značkou. Vývoj značky je sice dlouhodobý proces, ale s jednou postavou můžete vyprávět desítky nových a nových příběhů. Samozřejmě pokud bude dostatečně známá a zajímavá.

Na druhou stranu se některé postavy využívají například 
v reklamě.
Mainstream a reklama je pro animaci velmi důležitá. Lidem zajišťuje práci, zůstanou v oboru a dál se rozvíjejí. Sice dělají něco, co je třeba nebaví nebo nenaplňuje, ale jsou v branži a neprodávají někde jablka.

Takže ji neberete jako něco negativního?
Reklama je příležitost. Záleží sice na zadání, ale nelze vinit tužku či nástěnku z toho, že neumí kreslit nebo že na ni lidé vylepují kde co. Stejně tak nekritizuji reklamu. Je to na lidech, kteří tvoří. Můj názor je, že by se v reklamě mělo dlouhodobě pracovat s postavami. Jeden známý prodejce elektroniky je jediná firma, která svou identitu postavila na virtuálním herci, postavě, a dlouhodobě s ním pracuje – má zeleného mužíka. Žádná jiná firma takto s animaci nepracuje. Tomu nerozumím, že když někdo investuje nemalé peníze do animované reklamy, že s těmi postavami nepracují dlouhodobě a systematicky. Se známou postavou se může vyprávět mnoho příběhů a svou originalitou se dostávají do povědomí lépe než živí herci. Možností jsou spousty, chybí kreativita.

Díváte se na zahraniční animované filmy?
Teď jsem viděl snímek V hlavě a moc se mi líbil. Vyprávění, animace, styl. Je to geniální. Ale osobně nejsem pro to, abychom kopírovali Pixar. My si od nich musíme vzít smysl pro detail, vyprávění a spolupráci. Ale protože nebudeme mít nikdy tolik peněz jako oni, nemá smysl dělat stejné věci.

Jak důležitý je rozpočet snímku pro jeho kvalitu?
Dejme tomu, že se film vyrábí na pokusy, než se dostane k divákům. Každý takový pokus film zkvalitní. A tyto pokusy stojí čas, tedy i peníze. U nás máte dejme tomu finance na dva pokusy. Pixar jich má třeba na dvacet. Takže je jasné, že oni si to vyladí k dokonalosti. My musíme být vlastně větší odborníci než Pixar. Máme totiž pouze ty dva pokusy.

Co je na animovaném filmu nejdůležitější pro úspěch?
Film prodává příběh, herectví, design a atmosféra. To nejsou ale nutně technologicky náročné oblasti. Snímek nemusí mít sofistikované efekty, detaily a davové scény. To vše je velice drahé. Odbornicí se musí umět soustředit na ty oblasti, které jsou klíčové. A tato dovednost vychází až ze zkušeností. Nesrovnávejme se tedy s Pixarem, učme se od nich, ale nechtějme dělat to, co dělají oni. Stejně se učme z naši tradice a historie, ale nechtějme dělat to samé, co se dělalo v minulosti. Směrem zpět není žádný rozvoj.

Co chystáte do budoucna vy osobně?
Jsem spoluautor televizního seriálu, vyvíjíme ho se zahraničními partnery. Chceme mít vlastní značku a dělat víc projektů. Je to ale práce na několik let. Také tradičně děláme krátký film přímo tady na kurzu.

Na krátký film, který vznikl během kurzu, se můžete podívat ZDE.

AKTUALIZOVÁNO: Na přání Davida Touška byl změněn odkaz na animovaný snímek.