Dětské vernisáže se zúčastnila i ilustrátorova dcera Marina Odvárková.

Vzpomínáte, když tatínek maloval?
Tatínek maloval často doma i v ateliéru a hodně věcí dělal také na chalupě. Bylo to takové jeho hájemství, ale dveře jsme určitě měly se sestrou otevřené. Nicméně jsme to respektovaly, když tvořil, tak jsme tam nechodily. Ale dost věcí dělal taky s námi.

Byly jste prvními diváky?
Začátky Večerníčka si přímo nepamatuji, to spíše sestra. Každopádně tátova tvorba byla součástí našeho bytí. Myslím, že náš názor bral táta v potaz.

Kterou jeho postavičku máte nejraději?
Bude to znít jako klišé, když je to můj táta, ale opravdu jsou mi blízké všechny. Mají ty klasické oči, vztah k přírodě a jsou dobré a hodné. Rumcajs je pilotní, ale je strašně moc postaviček, které nejsou široké veřejnosti známé a jsou moc krásné. I já nyní objevuji archiv z 60. let a opravdu se kochám.

Jak velký je archiv tatínka?
Vyčíslit se to nedá, nemáme to spočítané, ale je toho opravdu hodně. Veřejnost ne úplně vše zná. Jeho dílo v plné šíři teprve čeká na objevení.

Dnes už děti klasické večerníčky moc neznají. Co vaše děti?
Odmalička jsme je doma měli. Mám zkušenost i od dětí kamarádů, že znělka Večerníčka je první kontakt dětí s televizí. Znělka je tak kouzelná a je do ní dáno srdce. Táta se uměl vžít do dětského myšlení, takže ty děti to pořád baví. A naše děti ví, že je od dědy Radka.

Má váš tatínek v rodině pokračovatele?
Moje sestra umí Rumcajse namalovat, ale aktivně se tomu nevěnuje. A moje děti jsou ještě moc malé..