Z periferie udělali vesnici roku. Neříkejte nám Sudety, vzkazují lidé z Krásné

„Spravujeme stejnou zemi, mluvíme stejným jazykem. Toužíme po bezpečí, ceníme si svobody a demokracie. To platí od Krásné až po Bukovec, od Lobendavy až po Vyšší Brod. Jsme všichni občané této krásné země,“ uvedl ve svém inauguračním projevu nastupující prezident Petr Pavel. Krásná je nejzápadnější obcí České republiky s vlastním obecním úřadem. Nachází se v západní části ašského výběžku.

Moderní historie Krásnou téměř vymazala z mapy. Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2 014 obyvatel: jeden Čechoslovák, 1 860 obyvatel německé národnosti a 153 lidí z jiných států. Vesnice také měla téměř tři stovky domů. Vysídlení německého obyvatelstva z Československa v roce 1945 ale způsobilo vylidnění Krásné a okolních vesnic, které pod obec spadaly: Štítary, Újezd, Černý Luh, Strážný a další.

play_fill

Historie Mariánských Lázní mizí před očima, varuje zdejší patriot

Regiony

Druhá rána následovala, když při zřizování hraničního pásma byla většina těchto vesnic vybydlena a domy srovnány se zemí. Od roku 1960 do roku 1989 Krásná fungovala jako součást města Aš. Samostatnou historii začala psát zase až v roce 1990. „Vývoj obcí v pohraničí byl o dost složitější než ve vnitrozemí. Tady vlastně skoro nic nebylo, začínalo se vše budovat znovu, úplně od nuly,“ vzpomíná starosta Luboš Pokorný.

Ten v obci starostuje již od roku 2002, kdy do úřadu nastoupil v pouhých pětadvaceti letech. Za tu dobu dokázal spolu s aktivními občany úplnou periferii pozvednout na prosperující obec, kam se lidé rádi stěhují. „V Krásné se nám žije krásně. Náš starosta je bezvadný a akční, pozvedl to tady,“ říká pětasedmdesátiletá důchodkyně Jiřina Kotounová.

Sudety nám neříkejte

Když se jí zeptáte, jak se jí žije v Sudetech, proti tomuto označení se ohradí. „Celý život žiju v západních Čechách, ne v Sudetech. Za celý život jsem tady neslyšela, že by tomu tak někdo říkal,“ tvrdí.

close info Zdroj: Deník/Zuzana Hronová zoom_in Hrdá Zapadočeška Jiřina KotounováJedná se prý o označení, které s oblibou používají novináři, politici nebo sociologové, ale ne obyčejní lidé. „Já jsem hrdá Západočeška, ne Sudeťačka, to je hrozně pejorativní,“ vysvětluje rázně.

Vystudovala střední průmyslovou školu v Aši a dvacet let pracovala ve zdejším textilním podniku Tosta jako designerka textilního tisku. Dalších patnáct let působila v Ašském kulturním středisku, z toho deset let jako ředitelka. Osm let dělala vedoucí galerie ve Františkových Lázních. „V životě jsem měla to štěstí, že každé povolání, které jsem dělala, bylo mým koníčkem,“ říká spokojeně.

play_fill

Cheb bývalo město bez budoucnosti. Lidi za covidu naštval Babiš a začali jednat

Česko

Když před ní zmíníte, že i kdybychom tomu neříkali Sudety, jde o periferii na konci republiky, se smíchem vám opáčí. „Vy píšete zprava doleva? My jsme hrdý začátek republiky, prosím pěkně,“ prohlašuje důchodkyně.

A s poukazem na inaugurační projev dodává: „Také náš nový prezident Petr Pavel to ví, že Česká republika začíná v Krásné. Bylo moc milé, že nás tam zmínil,“ říká žena.

Dělat obec pro lidi. Aby neodcházeli

I další obyvatelé hovoří o šikovném starostovi, jenž rozvíjí obec přátelskou k lidem, zlepšuje její vybavenost a umí na to využívat různé grantové výzvy. Sám starosta zase mluví o šikovných a činorodých občanech. „Všechno je to o lidech. A také se postupně pokoušíme tady vytvořit příjemné podmínky pro život,“ říká.

Podle něj v podstatě jde jen o logické kroky. Aby se jim podařilo udržet mladé rodiny s dětmi, obnovili školku. Mají tu ještě obchod, dvě hospody, poštu. „Snažíme se také budovat infrastrukturu pro volný čas a sport, aby tu lidé od nejmladších po dospěláky měli tu co dělat,“ popisuje. Nyní se zaměřili i na kulturu, koupili budovu sokolovny a opravují v ní společenský sál. Důležité je rovněž podle něj vytvářet podhoubí pro fungování spolků a občanských aktivit a následně je podporovat. Rádi by tu také zřídili malotřídku, aby co nejvíc prodloužili pobyt dětí v obci.

Aktivitu potvrzují místní. „Dělá se tu spousta akcí. Ráda se do nich zapojuji, třeba když potřebují něco ušít, například kostýmy na Mikuláše,“ vypráví Jiřina Kotounová. O covidu šila roušky pro obec i pro známé, vyrobila jich asi 350, jinak šije tašky z džínoviny, s nimiž měla už několik výstav.

Také píše povídky a čte je na autorských večerech. „Člověk se musí nějak bavit. Je škoda ke stáru jen zůstat sedět u televize,“ říká.

play_fill

Vysoký plot a tři druhy jídla. Deník zjistil, jak se žije cizincům v Balkové

Regiony

Oceňuje, že se obyvatelé Krásné rádi zapojují nejen do zábavy, ale i do práce. „Tady se třeba řekne, že by bylo potřeba shrabat listí, a druhý den se dostaví třicet lidí s hráběmi. Funguje tu taková sousedská vzájemnost, což asi v těch velkých městech není a je to určitě naše výhoda,“ dodává.

Jedním ze zdejších spolků jsou Krásenské buchty. Jedná se o dvojsmyslný název, jenž odkazuje k soutěži v pečení sladkých a slaných lahůdek a také k tomu, že ji vedou zdejší ženy. Usilují o stmelování místní komunity, spolupořádají nejrůznější akce pro celé rodiny. Pořádají Krásenskou zábavu, která se koná každý rok na jiné téma a podle něj si lidé zvolí kostýmy. Spolupořádají světluškové průvody, čarodějnice, adventní trhy či živý betlém.

close info Zdroj: se svolením obce Krásná zoom_in Obec Krásná žije komunitně

„Žije to tu opravdu pěkně. Úplně nejsilnější jsou pouta mezi starousedlíky, kteří se tu narodili a vyrůstali zde. Snažíme se, aby ta pouta vznikala i mezi mladšími lidmi, nebo těmi, kdo se sem přistěhovali. Lidé k tomu musí dojít a jestli k tomu pomohou i naše akce, tak jedině dobře,“ říká jedna z organizátorek spolku a také manželka starosty Anna Pokorná.

Chybějící doktoři i řemeslníci

Ani sebelepší péče o obec a její občany však nemůže překlenout tradiční bolesti pohraničí: nedostatek kvalitního vzdělání, pracovních příležitostí pro vysokoškoláky nebo složitá dostupnost lékařů. „Když děti odejdou na vysokou školu, tak už se sem do Ašského výběžku nevrátí, protože tu zatím nenajdou patřičné uplatnění,“ vysvětluje starosta Luboš Pokorný.

Jeden ze zásadních problémů vidí v absenci vysoké školy v Karlovarském kraji. „Já mám vnuka na vysoké škole a on se sem ani nemůže vrátit, protože by tady nenašel odpovídající práci,“ potvrzuje Jiřina Kotounová.

Od nekvalitního školství ve zdejším regionu se podle ní odvíjí většina potíží. „Jsme tady v Karlovarském kraji taková montovna. Chybí tu i kvalitní střední a odborné školy, a tudíž i dobří řemeslníci. Já mám to štěstí, že si spoustu věcí dovedu udělat sama, ale třeba elektrikáře nebo kominíka přece jen potřebuji, a to se čeká půl roku,“ líčí.

Jsou lékaři na venkově spokojení? Za odměnu dostávají i opeřence či vajíčka

Zdraví

Region se potýká i se značným nedostatkem doktorů. K zubaři se dojíždí do Chebu nebo do Kraslic, ke gynekologovi třeba do Mariánských Lázní, mamograf je snad jen v Sokolově a Karlových Varech. „Těch našich pár doktorů, co tu máme, absolutně nestíhá. Navíc stárnou, brzy odejdou do důchodu a mladí sem nepůjdou,“ popisuje situaci Kotounová.

Řešením by mohlo být dojíždění za lékaři do deset kilometrů vzdáleného německého města Selb, ale státu a kraji by se muselo podařit vyjednat podobnou dohodu, jaká funguje mezi jihočeským příhraničním městem České Velenice a sousedním rakouským Gmündem. Děje se tak na základě dvoustranných smluv mezi Českem a Rakouskem a Jihočeským krajem a Horními Rakousy. Rozdíl ve výši pojištění se dorovnává z evropských fondů. Podobné smlouvy se již dlouhodobě snaží dojednat také vedení Aše. Zatímco člověk s infarktem či rodící maminka by byli z Krásné v Selbu za 13 minut, do Chebu jim to trvá dvakrát tak dlouho.

Neodejdeme. Navzdory nevýhodám

Počet obyvatel Krásné nicméně od nástupu nynějšího starosty Luboše Pokorného v roce 2002 roste. Tehdy jich tu bydlelo 420, dnes je to již zhruba 620. „V České republice sice jsme v úplném cípu, ale z hlediska evropského máme velice dobrou polohu a z obou stran Německo, což znamená snadnou možnost práce v zahraničí,“ vysvětluje starosta a zmiňuje také intenzivní přeshraniční spolupráci v různých oblastech. Nejaktivnější je spolupráce hasičů z Adorfu a Bad Elsteru. Nezaměstnanost tu dosahuje jen kolem dvou procent.

Jedním z usedlíků, kteří by odsud neodešli, je i farmářka Martina Pospíšilová. Ta vyrůstala v Aši a pak se přivdala na farmu do Krásné u Aše. Chovají koně, krávy a starají se o hospodářství. Martina také dělá strojníka zdejšímu sboru dobrovolných hasičů. „Potřebovala jsem kvůli práci v zemědělství řidičák na traktor, tak jsem si rovnou udělala i na náklaďák. Takže jim jezdím s velkou Tatrovkou,“ usmívá se.

Jako velkou výhodu obce spatřuje fakt, že do Aše, kde se dá zařídit většina věcí, to jsou jen tři kilometry. „Dá se tam dojít v pohodě pěšky, máte tam občanskou vybavenost, a přitom jste tady pořád venku. Máte kolem sebe lesy, louky a je tu klid, takže ideální pro rodiny s dětmi,“ líčí.

play_fill

Zelená horečka se šíří jižními Čechami. Policisté bojují s kopáči vltavínů

Regiony

Pochvaluje si také dvacetileté působení zdejšího starosty Pokorného. „Za tu dobu se toho hodně udělalo, jsou tu nová hřiště, upravené parky, inline dráha, snaží se také o revitalizaci rybníků, fungují tu spolky,“ vyjmenovává.

Oceňuje také polohu Krásné nedaleko německého Selbu a tamější dálnice. Díky tomu se místní mohou rychle dostat zrovna tak do Alp jako k moři. Nicméně jak dodává, z pohledu České republiky jsou pro každého „moc daleko“. Pozoruje to například ve sportu. Hraje závodně kuželky, její děti volejbal. Když si oddíly zažádají o pořádání mistrovství republiky, většinou jim ho nedají, protože „až do Aše“ se nikomu nechce. „Takže z hlediska Evropy výborné, z pohledu Česka již méně,“ shrnuje.

Zbavit se nálepky periferie

Daří se tedy Krásné sloupávat negativní nálepky pohraničí, zapadákova, periferie či Sudet? „Ten pohled se už dnes trochu mění, už není tak negativní. Pozitivům jdeme naproti, snažíme se hledat důvody, proč by tu měli lidé bydlet, ne proč by sem alespoň měli přijet,“ říká starosta.

Jako turistický magnet tu prý funguje nejzápadnější bod republiky, kvůli němu sem jezdí hodně lidí. „Dorazí sem, zjistí, že to tu není tak špatné. Dobré jméno se postupně šíří a lidé tu často naopak vidí možnosti, které příhraničí nabízí, a svou možnou budoucnost,“ konstatuje spokojeně starosta.

V opravené budově sokolovny funguje penzion, takže sem lidé mohou již přijíždět i na více dnů. „Snažíme se zkvalitňovat podmínky pro turistické vyžití. Jsme tu docela vysoko (643 m.n.m.), takže se tu v zimě dá běžkovat, upravujeme i trasy. Vedou zde cyklostezky napojené do Bavorska i do Saska, což může být pro Čechy také zajímavé – bydlet tady a jezdit do Německa na výlety,“ připojuje.

Krásná u Aše navíc již není nějakou dobu známá jen jako nejzápadnější obec či jako vesnice, kde se nachází někdejší zámek Větrov. Nynější luxusní hotel sloužil i jako dětský domov a stal se námětem pro knihu Markéty Zinnerové Indiáni z Větrova.

Zlomovým se pro obec stal rok 2015, kdy vyhrála celorepublikovou soutěž o Vesnici roku, což se do té doby žádné obci v Karlovarském kraji nepodařilo. „Lidi od té doby tuší, kde ta Krásná je, někdo se sem kvůli tomu zajede podívat,“ říká starosta.

Žít ve Velkých Hamrech býval horor. Radnice problém vyřešila chytře a lidsky

Česko

Velkou událost to znamenalo i pro místní. „Lidi to neskutečně stmelilo, když přijela hodnotící komise, všichni se snažili, aby obec dopadla co nejlépe,“ vzpomíná manželka starosty Anna Pokorná. Když se pak vracela krásenská delegace z Luhačovic, kde se výsledky vyhlašovaly, celá vesnice byla opět na nohou a přichystala velké přivítání.

Druhou velkou událostí se pak stala návštěva prezidentského kandidáta Petra Pavla s manželkou v červenci 2022. Absolvoval zde jednání na radnici, setkání se zdejšími spolky, debatu v sokolovně moderovanou Václavem Marhoulem a také výlet s občany k nejzápadnějšímu bodu Česka. „To, že nově zvolený prezident o nás ví, je samozřejmě dobré a vážíme si toho. Znovu jsme se s ním mohli setkat krátce před inaugurací, když navštívil Aš. A že obec zmínil i v inauguračním projevu, nás velmi překvapilo a potěšilo,“ dodává Luboš Pokorný.