Sama krajky navrhuje, kreslí i vyrábí. Zájemce o starou tradici učí, jak se paličkují. S krajkami projela celý svět.

Moderna i klasika

Její cesta ke krajce začala zcela náhodně. „Školu jsem dokončila v roce 1974. Původně jsem pracovala jako grafička v muzeu. Zahlédla jsem nějaké práce, které vypadaly jako tkané. A byly to krajky. Byla jsem z nich nadšená. Přešla jsem proto na školu, kde jsem vystudovala ještě textilní obor,“ vzpomínala Jana Nováková. Naučila se podle vlastních nákresů a předloh zhotovit moderní krajky.

Ještě za dob Československa se dostala ke knize, kde našla zcela jiné krajky. Vydala se za nimi až na Slovensko. „Tam jsem svůj zájem o krajku prohloubila a získala respekt k lidovému krajkářství. Je zcela jiné než to moderní,“ řekla výtvarnice. Fascinovalo ji, jak slovenské krajkářky velmi složité vzory paličkovaly bez jakéhokoliv nákresu. „Jen tak, na černé látce. Když jsem se dala do studia těchto textilií, jezdila jsem od vesnice k vesnici, chodila od domečku k domečku. Měla jsem veliké štěstí. Lidé na Slovensku byli vstřícní a já se naučila vyrábět krajky,“ uvedla Jana Nováková.

Úcta k pečlivé práci a k tradici ji inspirovaly k založení nadace Naše řemesla. „Je nezbytné, aby se podpořila tradiční řemesla minulých let, aby se neztratila,“ míní krajkářka. Proto začala učit paličkování i druhé. Zájem mají především ženy bez rozdílu věku. „O krajku se zajímají mladá děvčata, nejvíce je ale žen ve středním a starším věku. Bylo by dobré podnítit zájem u dětí. Mají tendenci se k takové práci vracet,“ vysvětlila Jana Nováková.

Krajka ve světě

Se svým uměním procestovala téměř celý svět. V několika státech v Americe své práce vystavovala a paličkování i vyučovala. Na chudém Portoriku se snažila ženám pomoci, jak si výrobou krajek přivydělat v turistice. Po tsunami odjela také na Srí Lanku. „Ženy ztratily své manžely rybáře. Nemají tam žádnou finanční podporu, jsou odkázané samy na sebe. Proto jsem se rozhodla jim pomoci. Učila jsem je, jak dělat krajkové šperky, aby je mohly nabízet turistům. Důležitá je kvalita,“ řekla výtvarnice.

Paličkování je rovněž ozdravnou terapií. „V Dánsku a ve Švédsku používají paličkování v ústavech u pacientek, které mají problémy s klouby na rukou. Touto technikou je vlastně procvičují,“ podotkla Jana Nováková. I sama se přesvědčila, že výroba krajek má léčebné účinky. „Když jsem měla starosti, tak jsem kreslila a paličkovala. Pustila jsem si k tomu pěknou hudbu a na problémy tak zapomněla,“ svěřila se.

Ve Starém Svojanově našla výtvarnice dvě stě let starý mlýn, který si zamilovala. „Hned jsem viděla, jak by měl vypadat. Všechny kameny odkrýt, hlavně zachovat všechno, co je staré,“ uvedla majitelka mlýna. Právě v tomto stavení učí zájemce vyrábět krajky. Jezdí za ní nejen z Čech, ale i z Dánska, Belgie, Finska, jižní Afriky, Kanady či Japonska.

Hodně času tráví v Dánsku. Přesto jí je nejlépe v Čechách. „Kořeny mám v Brně. Nejdou přerušit. Přátelství a to, jak se lidé usmívají, by mi chybělo,“ dodala Jana Nováková.