„V případě obav o ztrátu klidu a zhoršení kvality bydlení připouštíme, že děti nejsou vždy tiché a jejich hry jsou slyšet. Neshledáváme však rozdíl v tom, pokud se do domu nastěhují děti z Dětského centra nebo standardní rodina s více dětmi,“ uvádí se v odpovědi krajského úřadu.

Krajský úřad se rovněž neztotožnil s názorem, že se tržní cena nemovitostí v ulici kvůli ohroženým dětem sníží. „Dům a byty v něm budou užívány zcela standardním způsobem. V zařízení Dětského centra je zajištěný nepřetržitý dohled, pečovatelka je s dětmi stále,“ píše se ve vyjádření.

Obyvatelé ulice, kteří petici podepsali, nad postojem kraje kroutí hlavou. „Znamená to, že kraj půjde přes odpor a nesouhlas obyvatel anebo bude hledat jinou cestu? Kolika takovým dětem se podařilo zařadit se do normálního života a vrátit společnosti, co do nich investovala? “ ptají se obyvatelé ulice.

Ve vyjádření, které obyvatelé ulice zaslali redakci Deníku, svoje obavy vysvětlují. „Je tak těžké pochopit, že se nechceme účastnit experimentu s nejistým výsledkem? Po třech až šesti měsících se dětí vrátí tam, odkud přišly, ke svým nezodpovědným rodičům nebo do dětského domova. Ale pro nás, kteří zde žijeme trvale, to bude znamenat narušení klidného prostředí rodinné zástavby a zhoršení kvality bydlení. Pokusit se o to jistě musíme, ale ne na úkor jiných“.

A pokračují. „Co, když se projekt neosvědčí, jaký bude další osud domu ve vlastnictví Pardubického kraje? Azylový dům, útočiště pro migranty, byty pro sociálně slabé občany? Koho nám sem příště kraj dosadí?“ obávají se obyvatelé podepsaní pod peticí. Podle nich jde v případě ohrožených dětí jen o dočasné zlepšení situace, které ale v žádném případě jejich problémy neřeší.

"Je to jen taková záchytka, stanice první pomoci, falešná politika státu, že se něco pro ty děti dělá, vyhazování peněz s nejistým výsledkem. Nikdo z nás si nedovede si představit, co se bude v bezprostředním sousedství tří až třináctiletých dětí z narušených rodin odehrávat. Budou sem chodit na návštěvu jejich rodiče z azylových domů či ubytoven pro sociálně slabé?" uvádí ve svém vyjádření.
Kraj s tím ale nesouhlasí. „Péče o děti v bytech je zcela standardním přístupem ověřeným i v jiných zařízeních,“ uvádí se ve vyjádření úřadu.

A odmítá i argumenty, podle kterých je koupě domu pro kraj ekonomicky nevýhodná. „Na dům byl vyhotoven znalecký posudek, jedná se o objekt v dobrém stavebně technickém stavu. Budova nevykazuje statické ani vlhkostní poruchy,“ píše se v dopise. Alternativní dům, který petenti kraji doporučili, je podle vyjádření krajského úřadu sice nabízen za nižší cenu, jde však pouze o jeden byt, takže je pořizovací cena vlastně o padesát procent vyšší.

Záměr svitavského Dětského centra, umístit ohrožené děti do domu v ulici Kapitána Nálepky, je podle kraje zcela v souladu s principy deinstitucionalizace péče, která se aplikuje nejen v péči o ohrožené děti, ale i v sociální péči pro osoby tělesně a mentálně postižené nebo ve zdravotní péči o psychiatrické pacienty. „Snahou kraje je, aby děti nebyly umisťovány ve velkých dětských domovech, ale žily v malých rodinných skupinách co nejvíce normálním životem v komunitě, stejně jako většina jejich vrstevníků, chodily do školy, na nákup, hrát si na hřiště,“ končí závěrem vyjádření krajského úřadu.