Když člověk vejde do budovy s původní omšelou fasádou, v přízemí najde rozlehlou místnost zářící novotou, plnou zákoutí k posezení. A také moderně vybavený filmový ateliér se zeleným pozadím a desítkami kostýmů a rekvizit. Jde o jedno z hlavních lákadel pro školy i veřejnost z obou stran blízké hranice. Poutník by se brzy měl stát i místem, kde by se člověk naučil relaxačním technikám a pročistil si hlavu.

Objekt totiž spravují filmař Petr Mikšíček a jeho manželka Klára, osobní koučka. „Ráda pomáhám lidem, aby se cítili lépe. Manžel zase rád filmuje a sbírá historické příběhy. A díky Kovářské se nám to všechno propojilo,“ líčí Klára Mikšíčková. V září tu tak proběhl Festival pro dobrou náladu s filmařskými workshopy, kreativními dílnami, jógou či relaxací mysli.

Pouť ho změnila

Vše začalo tím, že se v roce 2000 Petr coby pražský student kulturologie rozhodl obejít republiku. Tím zblízka poznal Sudety a vzaly ho za srdce. „Ta cesta mě úplně přeprogramovala,“ vzpomíná.

 Od té doby se věnuje česko-německému pohraničí a zaměřuje se hlavně na Krušné hory, odkud pochází jeho prarodiče. Chtěl oživit povědomí o zaniklých obcích, začal sbírat vzpomínky pamětníků, pořádat výstavy a psát knihy.

V roce 2011 poprvé spatřil po válce zaniklou osadu Königsmühle. „Úplně mi to vyrazilo dech. Kousek od Klínovce s těžkým turismem najdu osadu, kde stojí všechny domy jako tenkrát,“ líčí. Místo mu učarovalo natolik, že založil spolek DoKrajin a s dalšími nadšenci o něj začali pečovat.

A také tu pořádat česko-německý festival, aby sem znovu přivedli život a zájem veřejnosti. Do krajiny tu instalují umělecká díla vytvořená tvůrci z obou zemí, hrají zde čeští a němečtí muzikanti a Klára tu pořádá relaxační kurzy.

Spolek DoKrajin pak začal s podporou Česko-německého fondu budoucnosti pečovat o paměť Krušnohoří. Vytvářejí k tomu multimediální webové stránky jako Osudy Krušnohoří či Paměti Krušnohoří nebo aplikaci Živé hory. Natáčejí také rozhovory s pamětníky.

Jejich příběhy sbírají i originální cestou: v pohraničí jezdí s mobilním kadeřnickým salónem a nabízejí místním účes zdarma za příběh jejich předků. A že je co objevovat – v Krušných horách po válce zaniklo 80 procent domů.

Spolek DoKrajin a česko-německé kadeřnictví. | Video: Deník/Zuzana Hronová

Když hledali zázemí pro své aktivity, známý doporučil Mikšíčkovi právě zpustlý tovární objekt v Kovářské. „Byl opravdu ve strašném stavu, ale viděl jsem v něm potenciál. Já když se zabejčím, vytknu si prostě cíl a jdu,“ vysvětluje Mikšíček.

Pro svůj záměr koupit ruinu daleko od jejich pražského bydliště dokázal kupodivu získat i manželku. „Viděla jsem, že to manžela hodně láká a nechtěla jsem mu tu šanci na seberealizaci vzít,“ vysvětluje. O prázdninách tu tráví čas spolu, přes školní rok je s dětmi v Praze a Petr pracuje velkou část týdne zde.

V květnu 2021 si vzal na koupi budovy úvěr a hypotéku a začali s náročnou rekonstrukcí. „Až když jsme odklidili tuny strašného bordelu, zjistili jsme, co jsme vlastně koupili. Že je vše shnilé a plesnivé a střechou teče,“ popisuje. Podlaha v přízemí byla nakloněná, aby při zpracování ryb všechen nepořádek odtékal pryč. Její vyrovnání prý stálo půl milionu.

rekonstrukcí pokročili i do patra. Ukazují, jak starou půdu proměnili ve tři útulné pokoje pro poutníky, kteří procházejí Krušnohořím. „A tohle je zatím budoucnost,“ otevírají dveře na zpustlou část půdy. Měly by tu vzniknout další pokoje a učebny.

Nechtěli mít jen hloupý penzion

Jelikož se dá spát i v ateliéru, celý červen tu měly školní výlety. Děti se učí filmovým trikům se zeleným pozadím, třeba jak se mohou procházet ve starých fotkách Krušných hor. „Nechtěl jsem z toho mít jen hloupý penzion, který vydělává a nestará se o okolí. Tahle budova má podstatně větší význam,“ tvrdí majitel.

Nesouhlasí s tím, že by Kovářská byla na periferii. „Hranice v hlavách zdejších lidí zmizela. Mají identitu Krušnohorců a je jedno, v jaké zemi žijí,“ vysvětluje.

Rekonstrukce a oživení budovy Krušnohorského Poutníka:

| Video: Youtube

Oba manželé mají v hlavě spoustu plánů. Petr navázal spolupráci s německými školami, jejich žáci sem mají jezdit natáčet legendy Krušnohoří. Uvažují o festivalu menšin - Lužických Srbů v Německu a Sudetských Němců v Česku. Natáčet by tu měli i němečtí umělci materiály pro multimediální koncerty.

Klára by tu ráda restartovala životy těm, kteří se cítí ztraceně – od hezkého účesu až po myšlenky v hlavě a celkové nastavení. „Aby odsud člověk odcházel sám se sebou spokojenější,“ přeje si.