Naposledy se včera rozlehl porodnicí v Litomyšli křik čerstvě narozeného miminka. Ozval se v 7.53 hodin, kdy na svět přišel malý Tobiáš.

Kdy byla porodnice v Litomyšli otevřena?

O historii nemám zcela přesné údaje. V 90. letech byl vyplaven archiv nemocnice a materiál byl zčásti zničen. V minulosti můžeme zjistit, že se zmiňují prameny o porodech v areálu nemocnice v roce 1920 a rovněž jsou záznamy o několika rodičkách již v roce 1905. Tehdy se ale nejednalo o klasické oddělení. Většina porodů se odbývala v domácnostech a v nemocnici to byly komplikované stavy, které byly řešeny jako součást chirurgické specializace. Samozřejmě porodnické výsledky byly v té době horší, než jaké jsou zdravotní výsledky dnes. Zaplaťpánbůh jsou tyto doby dávno minulé. V areálu nemocnice v Litomyšli se rozhodně rodí přes sto let. To je úžasná tradice.

Dokážete říci, kolik dětí se tu asi narodilo?

To nelze říci ani s pomocí například matriky, ale orientačně to byly desítky tisíc miminek.

Jak vnímáte jako primář vyhlášené porodnice, že končí kvůli chybějícím dětským lékařům?

Jako velmi smutnou situaci. Již několik měsíců je mi z toho úzko. Před necelými osmi lety jsem byl vyzván k tomu, abych změnil situaci na oddělení a vrátil se z fakultní nemocnice do Litomyšle. Výzvu jsem přijal a oddělení jsem začal budovat k obrazu svému. Jako nejdůležitější jsem považoval vytvořit kolektiv lidí, které práce baví a mají vztah k regionu. Domnívám se totiž, že pokud člověk má vazbu na místo, kde pracuje a vidí perspektivu svou i rodiny, tak je to jiné, než když je chvíli zde a pak zase na druhém konci republiky. Lékař by měl mít zakotveny kořeny k místu, kde pracuje a k lidem, o které se stará. Do dvou let měla porodnice (již za rok 2007) více porodů než svitavská. Přitom Litomyšl má méně obyvatel a menší spádovou oblast. Maminky se sjížděly do Litomyšle ze širokého okolí. Takto jsme také mohli získat akreditaci jako oddělení. S výjimkou jednoho roku, kdy jsem pro dovolenou v létě na dva týdny zavřel oddělení, jsme více porodů měli až do samého konce, tedy do loňského roku. Je paradox, že ačkoliv jsme měli více porodů, stabilní personál jen z regionu, tak to nestačilo. Více porodů než Svitavy neměla Litomyšl podle dokumentů nikdy v historii. Domníval jsem se, že pro další fungování oddělení budou v budoucnu rozhodovat tyto faktory. Ukázalo se, že nikoliv.

Nedala se přece jen porodnice zachránit?

Nemohu se k tomu vyjádřit, byl jsem zavázán ředitelem již před delší dobou k mlčenlivosti. Informace o důvodech a průběhu uzavírání se rozhodl podávat výhradně ředitel s tiskovým mluvčím. Já toto, ač nerad, respektuji. Proto jste mé názory a výpovědi nemohli v uplynulých měsících nikde slyšet.

Někdo říká, že dvě porodnice na okres jsou luxus.

Zdravotnictví a medicína musí respektovat demografický vývoj. Porodů jednoznačně ubývá a bude dále ubývat. Naopak bude třeba více zařízení pro péči o seniory. To jsou fakta. Je tedy jisté, že úbytek porodů by musel být řešen redukcí počtu porodnic v regionu. Že to ale bude takto, by mne před několika lety ani nenapadlo. V posledním roce jsem to již předpokládal, ale…

Zvládnou kapacitně porodnice
v Ústí a Svitavách převzít rodičky, které by jinak šly 
do Litomyšle?

Jistě. I v těchto porodnicích pociťují pokles rodiček posledních let. Především pro Svitavy to bude záchrana, jelikož neklesne počet dětí pod požadovaných pět set.

Porodnice končí. Zavřete také gynekologické oddělení? Má šanci se „uživit" samotné?

Nehraje roli uživení. Je to otázka velmi komplikovaná, jelikož jde o obor gynekologie a porodnictví. Pouze pracoviště, která splňují určité parametry, si mohou udržet akreditaci. To je také důvod, proč ne všechna oddělení v Litomyšli akreditaci ministerstva zdravotnictví mají. Pokud oddělení nemá akreditaci, nemůže vychovávat mladé lékaře, jelikož by se jim to nepočítalo do praxe. Ti by zakrněli v oboru a byl by to na nich podvod. Lékaři potřebují znát svoji perspektivu, budoucnost dalšího vývoje. Je to otevřená otázka, která není jen v rukou lékařů.

Vedení nemocnice garantuje, že sestry přeřadí na jiná oddělení. Ale co lékaři? Kam půjdou, najdou práci v porodnicích v Pardubickém kraji?

Stavěl jsem na lékařích z regionu, je to pro ně mnohem horší. Nejsou to putovní lékaři, takže místa shánějí co nejblíže. Jedna kolegyně nastoupí ve Svitavách a další intenzivně situaci řeší. Zatím ale okolní nemocnice příliš vstřícné nebyly.

Nedá mi to se nezeptat. Kam půjdete vy?

Rád bych vám na tuto otázku odpověděl, ale ještě nemohu. Nikoliv, že bych nechtěl, ale znáte to s kapitány na lodi. Nechci se zachovat jako ten známý italský kapitán na výletní lodi před dvěma lety. Něco jsem budoval a teď vše ovládá smutek. Nicméně určitě mohu říci, že nečinností trpět nebudu. Jako jsem se dokázal postarat o pacientky v letech, kdy jsem byl v Hradci Králové, tak i nyní hodlám dále žít a pracovat pro ženy z regionu. Proto jsem začal budovat gynekologické centrum Grácie, protože tady mám pevně zapuštěné kořeny a to nehodlám měnit. Jsou ale věci, které závisí jen na mé osobě, a pak věci, které ovlivňují jiní. Mohu říci, že porody a operace by mi chyběly.

Maminky říkají, že třeba otevřete soukromou porodnici 
v Grácii. Je to vůbec možné?

Není. Porodnice musí mít své zázemí. Jelikož se to nedaří ani ve velkých městech, tak k tomu dojít nemůže. Kdyby to šlo, věřte mi, že bych to udělal rád. Nicméně se stále snažím rozsah nabízených zdravotnických služeb na Grácii rozšiřovat, aby ženám byla nejkvalitnější péče poskytována přímo v Litomyšli. Zavedli jsme vyšetření na přístroji 4D pro těhotné, máme certifikaci na prvotrimestrální screening, vyšetření, na které dříve těhotné jezdily mimo Litomyšl nebo již téměř dva roky pracujeme na poli léčby sterility – asistované reprodukce. Budu rád, pokud i v budoucnu budu moci péči rozšiřovat. Medicína je totiž neustálá výzva. A přiznejme si, nyní mluvím k mužům, co bychom rádi pro ženy neudělali.

Řekněte, jaká to byla práce vést porodnici? Muselo to být nespočet krásných zážitků…

Bylo to štěstí a bylo to krásné. Byl to ale také neustálý stres. Přesto je to něco, co člověka zasáhne. Samozřejmě byly i nepříjemné zážitky. Ty ale člověk raději zapomene a soustředí se na to pěkné a na to se také potom vzpomíná. Velmi mne to mrzí, člověk cítí něco jako zradu. Oddělení, kterému se dařilo, vše splňovalo, skončilo. Nejdříve mne napadlo, že to byla zbytečná snaha, téměř osm let, kdy jsem okrádal o čas rodinu. Prvních 7,5 let života mé dcery, které jsem hodně chyběl. Nyní ale i díky dopisům a vyjádřením pacientek vím, že nebyla. Dceři se to pokusím vynahradit a pacientky snad nezapomenou. Pro ty budoucí budu dělat, co budu moci. Zdravé usměvavé ženy a naše děti, to je to, co nás drží při životě. Již vloni jsem při jiné příležitosti řekl: Pracuji pro budoucnost našich dětí, a to platí stále!

Čtěte také: Krajský scénář už s porodnicí v Litomyšli dále nepočítá