Hlavou mi proběhla myšlenka na celý rok, který je zase za námi, a také trochu nostalgie, že čas pádí jako splašený kůň.
Abych se vrátila do současné chvíle, levá ruka mi automaticky zamířila na radiobudík. Zrovna začínaly zprávy. Dověděla jsem se podrobnosti o havárii letadla, o klesající oblibě pana prezidenta, o jednáních o tvoření vládní koalice a jak se to příliš nedaří… Samé negativní informace. Tak jsem zase vyslala levou ruku směrem k rádiu a ukončila jeho produkci. Kdybych byla úplná „škarohlídka", tak bych si řekla, že všechno v naší zemi je jen a jen záporné. Víkendový den běžel přesto dál v obvyklých kolejích, prostě normálně.

Nedělní odpoledne mne ale přesvědčilo, že některé věci stále fungují tak, jak mají. Že všechno není jen špatné, jak nám často dokumentuje televize a rádio. Volný den se proměnil ve sváteční. V šestnáct hodin se sešlo u našeho obecního úřadu pěvecké uskupení dobrovolníků. Zazpívali tři vánoční písně pod vyzdobeným stromem. Obecní strom a zpěváky přišlo pozdravit i velké množství lidí z vesnice. Byl to malý závdavek k tomu, co na ně čekalo v sedmnáct hodin v kostele sv. Petra a Pavla.

KONCERT v Morašicích, aneb solidarita žije.

Zde se konal již tradiční předvánoční koncert. Byl trochu jiný než ty předešlé, protože se stal součástí festivalu Hudba pomáhá. Výtěžek ze vstupného pomůže při léčbě mozkové obrny čtyřletému chlapečkovi Eriku Pecháčkovi. Koncert začal v pološerém kostele, tam na každého dýchlo nekonečno.
Všechny nás tam stmelovala příjemná atmosféra předvánočního očekávání. Podvolili jsme se zklidnění, ztišení a pokoře vůči adventu tak, jak to dělali naši předkové, které k tomu donutil běh ročních období a životní podmínky. Určitě v tu chvíli nikdo nemyslel na úklid domácnosti, ani na nákupy v obchodních domech, či na množství reklam v televizi. Všichni jsme byli slavnostně naladěni a jako bychom vystoupili z vlaku každodennosti do jiného světa. Užívali jsme si příjemné pocity z krásné hudby, pronikaly nám až do morku kostí. Ve „vzduchu" se zrcadlila solidarita s malým chlapečkem.
Jsem moc pyšná na to, že skupina Parkoviště pro velbloudy má „rodné hnízdo" v naší vesnici. Patří jí poděkování za všechny programy, které dosud připravila. Je to skupina mladých lidí, kteří časem přitáhli k sobě další kamarády ze středních a nyní i z vysokých škol. Ne všichni dokáží hrát na nástroj a zpívat, ale i technická pomoc kolem je potřebná, bez ní by to nešlo.

Všichni, účinkující i neúčinkující, jsou stejné krevní skupiny. Šíří kolem sebe dobro. V naší obci potěšili v kostele při koncertu na čtyři sta lidí. Bylo vybráno více než dvacet šest tisíc korun. Masarykova základní škola Morašice při té příležitosti přispěla pěti tisíci korunami za sběr papíru. Celý obnos bude věnován rodičům malého Erika.

Všechno kolem nás není tak špatné, jak se to jeví při povrchním pohledu. Stále existuje lidská pospolitost, sounáležitost a soucit se slabším.

HANA ŠTĚPÁNOVÁ, starostka Morašic