„Všichni místní obyvatelé přišli do obce až po válce a ženy, které zde byly vězněny, přijíždí do Dětřichova jen výjimečně,“ říká starosta Jiří Kvapil.
Místo bývalého koncentračního tábora navštívilo pár lidí, dokonce i jedna paní, která se tu narodila. Většina vězněných je ale už po smrti. Existenci tábora znají místní lidé jen z doslechu. „Po druhé světové válce válce se tu kompletně vyměnilo obyvatelstvo, nezůstal žádný domorodec. Dětřichov byl německý a přišli sem lidé, kteří osídlovali pohraničí,“ říká Jiří Kvapil.

Před více než šedesáti lety stál u Dětřichova takzvaný porodní tábor pro ruské, ukrajinské, běloruské a polské ženy. Vězeňkyně byly nuceně nasazeny na práce v zemědělství. Některé z nich už byly těhotné, jiné přišly do jiného stavu později a Němci nevěděli, co s nimi. Proto je shromažďovali v táboře nedaleko Moravské Třebové. Tady ženy rodily a často umíraly ony i jejich právě narozené děti.

Záznamy o vězněných se téměř nedochovaly. Ustupující Němci je odvezli s sebou. Odborníci odhadují, že během dvou let existence tábora zde zemřelo 90 žen a 800 dětí. K táboru v Dětřichově existuje podle Dalibora Státníka z Archivu ministerstva vnitra také spis, který dokumentuje lékařské pokusy na těhotných ženách.

V roce 1955 postavila obec na památku zemřelých žen a dětí v remízku pískovcový památník, i když při pohledu ze silnice není na první pohled vidět. Pieta zůstává na místních lidech. „Každý rok si připomeneme konec války a uctíme památku obětí položením věnce,“ sdělil starosta Kvapil.
V Pardubickém kraji byly i další nacistické tábory. Jako sběrný tábor fungovala budova dnešní obchodní akademie v Pardubicích, lágry byly ve Svitavách a Brněnci na Svitavsku, pracovně výchovné tábory v Mladkově a Českých Petrovicích na Orlickoústecku. Zajatecké tábory existovaly v Králíkách na Orlickoústecku, v Moravské Třebové a Vendolí.