Prší a prší. Takhle vypadá ta klimatická změna? Ano, i tak. Zaplaťpánbůh, že po suchém dubnu konečně sprchlo. I tak to nevyrovná deficit půdní vláhy, který se prohlubuje několik let. Ten není způsoben nedostatkem srážek, nýbrž tím, jak jsme krajinu zbavili schopnosti zadržovat vodu. Vykáceli jsme remízky, z luk a polí vytvořili zmeliorované lány, vysušili mokřady, potoky sevřeli do betonových koryt a lesy, v nichž vodu dříve zadržoval hustý podrost, přetvořili v monokulturní plantáže na dřevo. A protože chceme mít i vlastní zahrádky jak ze žurnálu, sekáme trávu o sto šest, takže hodinu po letní bouřce jsou opět vyprahlé. Kvůli oteplování už vláhu nezadrží ani sníh, protože v zimě v posledních letech více prší, než sněží.

A teď se nám to vrací.

Uvědomují si to osvícenější radnice. Svitavy, Polička, ale i Třebová či Litomyšl se rozhodly omezit sečení trávy na veřejných prostranstvích. Chtějí tím zamezit rychlému vysušování půdy. Zkušenost z loňska, kdy kdysi svěží a zelené trávníky střižené po anglicku se v létě změnily kvůli pražícímu slunci v šedivá strniště, je rozhodující nejen z ekologického, ale už i estetického hlediska. Začínáme ten problém vidět na vlastní oči.

Omezení sečení trávy nelze než kvitovat. A nezbývá než se přidat k apelu poličského starosty, který k témuž vyzval i občany. Začněme skutečně každý sám u sebe. Nesekejme své zahrádky na nejnižší možnou výšku. I za cenu toho, že trávníky už nebudou úhledné jak z pohlednic ze Švýcarska. Pomůžeme tím nejvíc právě té naší trávě.