Nejvýraznější osobností současné vlády je bezpochyby nový ministr dopravy Vít Bárta. Musel si jej všimnout snad úplně každý, i kdyby se politickým zprávám obloukem vyhýbal. Působí dojmem člověka, který dělá svoji práci zodpovědně a nebojí se uskutečnit nepopulární kroky. Značnou vlnu emocí mezi veřejností i politiky zvedl jeho návrh určovat výši pokuty za dopravní přestupky podle úrovně řidičova příjmu. Okamžitě byl označen za populistu se smýšlením patřícím do předlistopadové éry. Ponechme pro tuto chvíli stranou otázky spojené se samotným způsobem výpočtu a výběru peněžitých trestů. Ano, pochopitelně by bylo nutné před zavedením systému do praxe vyřešit řadu technických věcí, ale zkusme se podívat na celou myšlenku racionálně. Na stejném principu je založeno také progresivní zdanění příjmů, jenž je ve vyspělých ekonomikách zcela běžné a donedávna bylo součástí též našeho daňového systému. Idea různých pokut v závislosti na výši výdělku má kořeny v teorii mezního užitku, podle které by pokuta měla každému přinést stejnou újmu. To je neoddiskutovatelné a všichni se na tom shodneme.

Jablko sváru tkví v tom, co lidé touto újmou rozumí. Jako první nás napadne, že je to částka vyjádřená v jednotkách měny dané země. Ale to není správné, újmou je zde chápáno něco vyššího. Cožpak povinnost uhradit 5000 korun zasáhne stejně samoživitelku na mateřské dovolené i manažera se stotisícovým příjmem? Samozřejmě, je to extrémní příklad, ale asi cítíte, že konstantní suma placená jako trest za přestupek ztrácí se vzrůstající mzdou na své výchovné funkci. Zkrátka nás přestává motivovat k tomu, abychom se v silničním provozu chovali ukázněně, ohleduplně a jezdili bezpečně. Ruku na srdce, řídili byste stejně, pokud by byly pokuty desetkrát nižší? Diferencované sankce odvíjející se od výše výdělku nejsou holým nesmyslem, mají něco do sebe. Troufám si tvrdit, že jsou spravedlivější než plošně uplatňovaná stejná výše postihu.

A v žádném případě nelze mluvit o „trestání“ bohatých. Zavedením tohoto principu by se naše silnice staly zase o něco bezpečnější a o to přeci jde.

JOSEF KRÁL, ekonom