V Diecézním centru života mládeže Vesmír v Deštném se na něm v uplynulých dvou týdenních turnusech vystřídalo šestnáct dětí z pěstounských rodin.

Starali se o ně sociální pracovník a speciální pedagog pořadatelské organizace a externí psycholožka. Ruku k dílu také přiložili tři dobrovolníci. S programem přispěli rovněž „týmáci" ze střediska Vesmír a dva kněží, kteří mají diecézní centrum na starosti.

Kluci a holky s rozličnými zdravotními handicapy, jako je například porucha pozornosti a hyperaktivita, lehká mentální retardace, hypersexualita, autismus, syndrom týraného dítěte a fetální alkoholový syndrom, jsou těžko umístitelní do běžné táborové skupiny. Vzhledem ke svým traumatům, které si nesou od raného dětství, mají specifické potřeby, které potřebují uspokojit. Aby děti zapadly do kolektivu a mohly se plnohodnotně zapojit do programu. Potřebují především velké pochopení a znalosti vedoucích, takřka stoprocentní dohled a individuální přístup se značnou mírou předvídavosti.

S těmito dětmi vedoucí navštívili Velkou Deštnou, Teplické skály, okolí Vesmíru, zámek v Náchodě, vojenské bunkry a další místa. Program operativně přizpůsobovali počasí, ale i silám a psychickému rozpoložení dětí. Hráli s nimi hry na stimulaci paměti, počítání a hádání. Tančili a dováděli při písničkách, ale také si povídali při ranním „slůvku na den". Oblíbená hra, která pohltila nejen děti, ale i dobrovolníky a vedoucí, byla JUNGLE SPEED.

„Prakticky všichni mají naordinovánou nějakou medikaci. Nikdy bych si nedovedla představit, jak těžká a vyčerpávající může být práce s touto cílovou skupinou," prohlásila jedna z dobrovolnic po skončení tábora. Už teď ale ví, že by příště jela znova. Tím podpořila naději, že nově založená tradice v charitě má šanci na opakování.

Dalšími, kdo tábor ocenily, byly samotné děti. V táboře, kde byly respektovány jejich individuální zvláštnosti a kde se nemusely vyrovnávat s tlakem většinové skupiny, se cítily uvolněně a dobře. A nesmíme zapomenout také na pěstouny, kteří si, možná poprvé po několika letech, dopřáli týdenní odpočinek od svěřených dětí. „Už jsme od nich obdrželi několik zpětných vazeb. Chválí nás, že se tábor jejich dětem moc líbil, a že jsou za ně rádi, protože s jinými tábory neměli tak dobrou zkušenost," řekla sociální pedagožka z poličské charity Jana Sittová.

ŠTĚPÁNKA DVOŘÁKOVÁ