Zbýval mu měsíc do konce vojny a Josef Flídr se těšil na klidnou službu. Jenže přišel 21. srpen 1968 a všechno bylo jinak. Jako osobní řidič velitele křižoval republiku ve dne, v noci.

Josef Flídr z Horního Újezdu narukoval na vojnu v roce 1966 do Českých Budějovic k protivzdušnému útvaru. „Po náročném přijímači jsem jako řidič absolvoval ještě kurz řidiče. Poslední den kurzu přišel do učebny kapitán a ptal se, kdo s čím v civilu jezdil. Postupně se kluci hlásili. Otec mi před vojnou říkal, do ničeho se nehlas, půjdeš dělat rajony. Ale protože to byl náčelník dopravy, tak jsem se odhodlal a řekl jsem, že jezdím občas s nákladním autem Robur v podniku, kde pracuji. Kapitán řekl: vojín Flídr za mnou. Šel jsem za ním. V kanceláři byl štíhlý podplukovník Malý a já jsem se stal jeho osobním řidičem,“ vzpomíná Josef Flídr.

Začal jezdit po republice, žil mezi lampasáky a vstřebával jejich vzájemné předvádění. Prožil dva roky za volantem, vozil lampasáky na dýchánky na Hlubokou nebo do Vysokých Tater.

Měsíc před civilem dobíral řádnou dovolenou a 20. srpna 1968 se vracel do kasáren v Českých Budějovicích. Ráno ho vzbudil hluk ze společenské místnosti. Byl 21. srpen 1968, v televizi mluvila Kamila Moučková a vojáci říkali: Je válka.

„V předních řadách u televize seděli důstojníci a trhali si výložky. Najednou se ozvalo: Flídr na štáb. Musel jsem přebrat vozidlo a tehdy mi začala krutá vojna. Neustále jsem jezdil do Prahy, Tábora, pořád nějaká jednání a spal jsem snad i za volantem,“ popisuje Flídr. Z důstojníků stali úplně jiní lidé.

„Zmizela jejich nadřazenost. Vojáci v kasárnách spali v uniformách, odkládali jsme jen opasek a boty. Platil zákaz výdeje ostrých nábojů, aby nedošlo ke konfliktům s okupanty,“ dodává pamětník.

Na vojně s Josefem Flídrem byli i chlapi z Litomyšle, Svitav, Tržku, Kamence nebo Osíku. Na vojnu vzpomínají a schází se každých deset let v Českých Budějovicích. Letos 25. srpna se sejdou po 50 letech.