Téměř tři měsíce mé zahraniční praxe v Indii jsou za mnou. Čeká mě ještě jeden poslední měsíc, který začínám ve státě Karnataka ve vesnici Nesaragi. V této vesnici sídlí nezisková organizace Jana Jagaran, která na mě svou prací udělala velký dojem. Na každém místě, jež jsem navštívila bylo vidět výsledky její činnosti. Nejen já, ale i lidé, kterým organizace pomáhá, byli nadšení a spokojení. Velkou částí práce této organizace je formování a vedení svépomocných skupin.

Lepší a hlavně klidný život…

Svépomocná skupina je společenstvím lidí, kteří jsou schopni díky svému členství ve skupině pomoci sami sobě. V podání organizace Jana Jagaran jsou svépomocné skupiny sdružením průměrně dvaceti žen z chudých rodin, které společně sdílí své starosti a díky společnému účtu, na který měsíčně přispívají a z něhož si také půjčují peníze, mohou ovlivňovat a zlepšovat svou životní situaci.

Několik takových žen jsem potkala a s jednou jsem měla možnost strávit delší čas, během něhož mi o sobě vyprávěla. Narodila se do chudé rodiny a jelikož nebyla rodiči motivována chodit do školy, ve čtvrté třídě přestala. Ještě jako dítě byla provdána za bratra své matky a začala pracovat na poli. Po nějaké době se jí narodil syn a téměř v tutéž dobu se začalo zhoršovat zdraví jejího manžela. Rodina se začala dostávat do těžké finanční situace. V tu dobu se rozhodla zapojit do svépomocné skupiny. Začala pravidelně přispívat na společný účet a brzy využila možnosti půjčky, protože zdravotní stav jejího manžela se zhoršil a ona potřebovala peníze na léčbu a zaplacení pobytu v nemocnici. Finanční situace rodiny stále nebyla dobrá, a tak se rozhodla zapojit do dalšího z projektů organizace, a to do výroby rukodělných produktů. Prošla několika kurzy, během nichž se naučila šít, tkát, používat přírodní barviva a pracovat s kůží. Učila se velmi rychle, a tak se brzy stala jednou ze stálých zaměstnankyň organizace. Ač se jí podařilo zlepšit finanční situaci rodiny, nemoc jejího manžela byla velmi vážná a zanedlouho zemřel. Zůstala tak tedy se svým synem sama.

Díky nové práci a členství ve svépomocné skupině však dokázala těžké období překonat. Společně se svým synem nyní žije poměrně klidný život. Ve spoření stále pokračuje, protože chce svému synovi umožnit lepší vzdělání, než jakého se dostalo jí. Když jsem se jí zeptala, jak se členství ve svépomocné skupině projevilo v jejím životě, řekla mi, že změny se neobjevily pouze v její finanční situaci, ale že se změnila i její osobnost. Nyní se cítí více sebejistá, odvážná, vědoma si svých práv a schopná ovlivňovat svůj život.

Odkaz na stránky s rukodělnými výrobky: www.shramik.org.

KLÁRA VEČEŘOVÁ, studentka Caritas VOŠs Olomouc