Hvězdy to přece jen jsou. Dokázaly se vypořádat s nepřízní osudu, snaží se z chudých poměrů a válkami zdevastované krajiny přidružit do jiné kultury a začlenit se. Fotbalem pro rozvojem, teď navíc zpestřeného i hrou v pestrobarevných sukýnkách. Ukazují tím, že i oni fandí hráčům na mistrovství.
„Fotbal jim pomáhá někam dál. Je obrovskou motivací a dává další impuls jejich životům," uvedla Markéta Tauerová ze sdružení Pontopolis, které akci v Pusté Rybné organizuje. V minulosti se prostřednictvím sportu pokoušeli pomoci mladým Keňanům pocházejících ze slumů. „Díky fotbalu se dokáží vypracovat na lepší úroveň. Chodit do školy a další nám běžné věci," dodala. Přesně tato idea byla původní myšlenkou Fotbalu pro rozvoj. Letos se ještě modifikovala tím, že do Pusté Rybné se sjeli lidé z azylového domu v Kostelci nad Orlicí. Na víkendový fotbal dorazili lidé z válkou zasaženého Konga, několik žen z Íráku a Afghánistánu či Ukrajiny.

Vedle nich se v Pusté Rybné při neúčasti tradičního týmu z Keni objevili také Tožané a někdejší obyvatelé Súdánu či Čadu. „Většina z nich je ze zemí, kde probíhá válečný konflikt. Avšak měli jsme tu i ekonomické migranty a to jsou takoví, kteří hledají zkrátka lepší život," sdělila.

Na pětatřicet mužů a žen, jež spojuje africký původ, se postavilo proti sobě na hřišti, nebo se podíleli na prodeji zvláštních předmětů, či výrobě tradičních afrických pokrmů. Právě při dobrém jídle, pletení copánků ženami z Ugandy, výrobě mýdla a korálů z novinového papíru či v tetovacím salonu se lidé dozvěděli také o krutých lidských osudech.

„Mého muže před rokem unesli, od té doby jsem o něm neslyšela. V Bagdádu se zabíjejí lidi přímo na ulicích. Chci pouze mír a klid, proto jsem s dcerou odjela. Teď doufám, že se mi snad podaří žít zde v České republice," říká Iráčanka Hana, sama pomáhající s přípravou specialit. Azylanti tu utržili i peněžní prostředky, které si sami rozdělí na zlepšení úrovně života.

(bs, kut)