Záchrana památek je zřejmě životním osudem Miloše Dempíra. Už čtyři roky opravuje zámek Poláky, který koupil na severu Čech. „To bude rekonstrukce až do smrti,“ směje se Dempír. Po odchodu ze Svojanova otevře na Polákách první část zámku veřejnosti.
Zavzpomínejte, jak vypadal Svojanov, když jste sem v roce 2007 nastoupil?
Hrad Svojanov jsem znal už od dětství a pamatoval si ho jako krásné místo, pravý hrad. Jako kluk jsem bydlel v Brně, pak jsem cestoval po republice a mnoho let jsem tady nebyl. Když jsem před nástupem na Svojanov přijel, tak mě zklamalo, že byl zchátralý a zanedbaný. Nicméně jsem to vnímal jako výzvu. Baví mě budovat a zachraňovat památky. Navíc hrad neměl interiérovou instalaci, takže to byla další obrovská výzva po desítkách let sem vrátit historický inventář. Začátky byly náročné.
Co bylo potřeba na hradě udělat úplně nejdřív?
Pořádně uklidit. Na co se člověk podíval, všude bylo potřeba udělat důkladný úklid. V areálu byly různé boudy a přístavky, kde se něco povalovalo. Najednou hrad vypadal úplně jinak. Pamatuji si, jak byli lidé na jaře překvapení, že je všude pořádek. Svým způsobem to bylo i jednoduché udělat málo a vypadalo to jako strašně moc. S městem Polička jsme vymýšleli jak začít, aby vše bylo smysluplné a také jsme to dokázali zaplatit. Obnovil se průjezd, který byl rozbitý, nádvorní strana vstupní budovy, která byla ve špatném stavu. Vybudovala se nová kuchyně v restauraci, opravili jsme ubytovací pokoje a vytvořili jsme kostru dnešní interiérové expozice.
Psali jsme již:
play_fill
Splnily se všechny vaše plány, se kterými jste na Svojanov přišel?
V podstatě ano, podařilo se sem dostat i ta zvířata, co jsem chtěl. A ubytování, které tady fungovalo jen jako turistická ubytovna, jsme předělali na pokoje v historickém stylu.
Co bylo na proměně hradu nejtěžší?
Asi personál, vybudovat dobrý tým lidí. Máme stabilní personál, což je dobrá vizitka a mám z toho radost.
Přesto. Je něco, co jste si přál udělat a nepovedlo se to, třeba kvůli úřadům nebo penězům?
Přál jsem si obnovit příjezdovou cestu na hrad, která je ve vlastnictví městysu Svojanov. Vymýšleli jsme s městem Polička spoustu variant, bylo období, kdy jsme měli i dotační programy, aby se cesta rozšířila a byl na ní i chodník pro pěší. Bohužel se to nepodařilo dotáhnout. Nedošlo k žádné dohodě, jediný výsledek jsou nová svodidla, která zaplatila Polička. To výrazně přispělo k bezpečnosti, nicméně cesta ke hradu je ve špatném stavu, úzká, těžko se na ní auta vyhýbají. Silnice potřebuje kompletní rekonstrukci.
close
info
Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková
zoom_in
Miloš Dempír po 17 letech odchází ze Svojanova na vlastní zámek Poláky v severních Čechách.
Dá se říci, jaký rok na hradě byl ten nejlepší?
Jednoznačně to byl rok 2019 před covidem. Tehdy jsme měli nejvyšší návštěvnost, a to přes 80 tisíc. Byl to obecně silný rok a podzim se nám podařil díky výstavě replik královských korunovačních klenotů v tehdy nově otevřené galerii v předhradí.
Co vás na hradě ještě čeká, než odejdete na sever?
Odcházím na konci června, teď zahajujeme obnovu gotické zahrady. Podařilo se nám vypracovat kvalitní projekt, obnovíme zeleň, přibyde nový vyhlídkový altán, pergola s pnoucími růžemi a bude rozšířená výsadba.
play_fill
Stihnete vše dokončit?
Zásadní práce budou do léta hotové, celá obnova asi ne.
Plánujete i akce na letošní sezonu a nebo jste to už nechal na svém nástupci?
Sezona je připravená, protože ten, kdo na hrad přijde, by neměl už prostor akce nachystat. Celá sezona až do Vánoc je naplánovaná.
A vaše poslední akce na Svojanově bude jaká?
Oslava 800 let od vzniku hradu, uskuteční se poslední víkend v červnu. Myslím, že to bude historicky největší akce na hradě. Dali jsme dohromady i pěkný finanční základ na oslavy, takže chceme výročí oslavit opravdu důstojně.
Co na návštěvníky čeká?
Připravujeme historický program. Návštěvníci vstoupí bránou do hradu a hned budou do programu vtaženi. Všude něco bude, celý hrad ožije historií.
Odcházíte na sever na zámek Poláky, které jste koupil před čtyřmi lety. To byl váš sen, že?
Zámek Poláky jsem koupil těsně před covidem. Byl to můj další sen, který si plním. Měl jsem byt v Brně a věděl jsem, že už ve městě žít nechci. Prodal jsem ho a rozhodl jsem se peníze z prodeje investovat do záchrany nějakého opuštěného zámečku. Hledal jsem poměrně dlouho, až jsem našel Poláky.
Pořádal jste brigády na Polákách, opravoval… V jakém stavu je nyní zámek?
Jedno křídlo má opravené interiéry. Celý zámek bude mít letos novou střechu, okna, zajištění statiky. Samotná zámecká budova nebude dokončená, ale zachráněná. V sousedství stojí obytná vila, která byla pro správce velkostatku. Ta se opravovala jako úplně první, než jsme začali se zámkem. Letos v létě otevřeme první část expozice, lidé uvidí první část neopravenou, v surovém stavu, aby si představili, jak to vypadalo a kam až může dojít lidská lhostejnost a devastace. Pak projdou dveřmi a vstoupí do úplně jiného světa a uvidí opravené a zařízené pokoje. Snažil jsem se o něco netradičního, kontrastního. Nicméně areál je obrovský, jsou tam hospodářské budovy, velký park, takže to, o čem říkám, že je zachráněné, je jen malý zlomek z toho všeho.
Na jak dlouho to ještě vidíte s rekonstrukcí zámku?
Do smrti.
Daří se vám shánět peníze nebo vše platíte ze svého?
Zatím musím zaklepat, že daří. Ovšem když dostanu dotaci, musím k ní přidat i vlastní peníze. Jsou to nemalé částky. Z dotací děláme nejen střechu, ale i další práce v interiéru nebo okna. Do zámku jde vše, co vydělám a co mám ušetřené. I proto jsem chtěl zámek otevřít, aby si na sebe začal trochu vydělávat.
Hrad Svojanov u Poličky, krásně opravená památka, kterou stojí za to navštívit:
Komu zámek patřil před vámi?
Patřil firmě, ta byla poslední z řady, která ho nechala zdevastovat. Na Polákách se vystřídalo více právnických subjektů. Chátrání začalo už po válce, když se zámek znárodnil a převedl statku. V té době se ale ještě využíval, byly tam kanceláře, archiv, ve chlévech dobytek. Když se zámek v restituci vracel, tak už byl v podstatě na hranici životnosti. Úplná devastace přišla, když ho restituenti prodali italské firmě, která zámek nechala volně přístupný.
Na hradě Svojanov chybělo vybavení interiéru. Tak to vás čeká znovu i na Polákách?
Nedochovalo se tam nic. V opravených prostorách mě už to shánění zase potkalo, ale musím říct, že se zadařilo. Mám nějaké rodinné památky po prarodičích. Lidé něco darovali nebo jsem odkoupil nějaké vybavení z historických statků v tamním regionu. Je to vybavení, které má aspoň krajovou příslušnost.
play_fill
S jakými pocity odcházíte ze Svojanova?
Ještě si to ani úplně neuvědomuji, že tady končím. Odcházím s pocitem zajímavě strávených let, do života mi to dalo strašně moc a doufám, že i po mně tady něco zůstane. Pro mě je to místo, kde jsem žil nejdéle v životě. Je to pro mě něco jako opustit domov, ale odcházím v době, kdy na mě lidé budou vzpomínat v dobrém. Zámku se budu muset věnovat víc a víc. Nechci dělat něco neúplně nebo ledabyle. A potom by se řeklo, dobře že jde.
Jaký by měl být váš nástupce tady na Svojanově?
Měl by mít hlavně zkušenosti z provozu historického objektu, aby věděl, do čeho jde. Tady je to specifické tím, že kastelán je zároveň také ředitelem příspěvkové organizace. Takže k tomu přibývá hodně administrativy a ekonomických aspektů. Člověk má zodpovědnost za všechno.
Co vám těch sedmnáct let na Svojanově dalo?
Poznal jsem spoustu zajímavých lidí a i ten pracovní kolektiv je rodinný, jsou to lidé, které mám rád. Mohl jsem se na ně vždy spolehnout, stejně jako na úřadě v Poličce. Asi už nebudu mít lepšího zaměstnavatele.
