Jejich hudební styl se pohybuje na hranici folku, rocku, country i blues. Autoři hudby se vrací ke kořenům a stejně tak i texty jsou plné otázek na lidské bytí a přírodu. Minulý týden odehrála kapela koncert v klubu Kotelna v Litomyšli, kam se milerádi její členové vrací. Po vystoupení si udělal čas nejen na své fanoušky v sále zpěvák a textař JINDRA POLÁK.

Jaké bylo vystoupení v rámci nové koncertní šňůry? 

Koncert byl úžasný. Do Litomyšle se hrozně rádi vracíme. Kotelna je pro nás srdeční záležitost, takže jsme si nemohli odpustit zastávku tady. Atmosféra je tu vždy úžasná a lidé jsou skvělí. Dnes to předčilo naše očekávání.

Jedete turné s vaším druhým albem Vlčí srdce. Jaké je?
My jsme s tímhle CD navázali tam, kde jsme s tím prvním skončili. Největší rozdíl je v tom, že když jsme nahrávali to první, tak jsme byli v sestavě jen tři zakládající členi plus kytarista. Další kluky jsme teprve potkávali. Potřebovali jsme nějaký nástroj a někdo přišel. Zahrál si a řekl: „Hele kluci, já bych si s vámi rád zahrál ještě na živo." Pak 
s námi už zůstal. Občas jsme se smáli, že jsme spíš hudební hnutí než kapela. Teď máme po dvou letech za sebou opravdu intenzivní koncertování.

Kolik to bylo vystoupení?
Mohu říci, že stovky koncertů a mimo jiné spousta hodin v dodávce, na pódiu, v šatnách a ve zkušebnách. Jsme opravdu sehraní a každý z těch kluků do toho nového alba dal svoji invenci. Každý má trošku inspirace odjinud a myslím si, že o to je to album bohatší. Tohle je opravdu aktuální zvuk toho, co Jelen je a co nás dělá takové, jací jsme.

Ubrali jste na bubnu, přidali na basových kytarách. Zahráli jste si rock i country. Je tohle ta cesta, kterou se chcete dál posouvat? Je to jasný cíl?
My nemáme takhle speciálně daný jakým směrem chceme jít. Je to tím, že každý z kluků přichází 
z rozdílného hudebního zázemí. Janek se Sašou (akordeonista s trumpetistou) mají klasický vzdělání. Saša hrál ve filharmonii, Janek studuje na dirigenta a studuje klasickou hudbu. Oba do toho dávají právě tuhle invenci a také trochu jazzu.

Co další členové kapely?

Třeba nejmladší člen kapely Honzík se hodně pohybuje v Indie rock stylu a jeho doménou jsou kytarové riffy. Plus se samozřejmě pořád držíme toho, že nás hrozně baví to, čemu my říkáme "roots music". To znamená akustická muzika, která se vrací ke kořenům populární hudby. Mix toho všeho jsme my. Neplánujeme, že teď budeme víc pop, víc rock. To ne. Každý vkládá do písničky co cítí a co si ta písnička žádá.

Některé recenze říkají, že se stále točíte na „roots music", a zda vám nedochází texty o přírodě. Kam se posouvá Jelen v této oblasti?
To uvidíme. Necháme se překvapit. Já mám vždy takový pocit, že písničky nepíši, ale ony skrz mě chtějí být napsaný. Člověk někde jde a najednou něco vidí, něco zaslechne, něco se mu vybaví a ten nápad přiletí odněkud. Já si myslím, že písničky lítají všude kolem 
a když má člověk hlavu otevřenou a je ve správné chvíli na správném místě 
a dobře naladěný, tak písnička odněkud přiletí a chce být napsaná.

Čili naprostá náhoda?
Vědomě neřeším témata 
a neříkám si. Teď to napíšu o přírodě, teď o vodě a teď to bude o sluníčku, o městě, smrti nebo životě. Tak to není. Témata jsou přirozená. Jsou to příběhy a prožitky, co se kolem nás dějí, nebo si je člověk vybaví.


Kde bere frontman kapely největší inspiraci? Rodina, nebo procházky do přírody?
­ Je to mix tohohle všeho plus dalších věcí okolo mne.

Před rokem jste byli v začátcích a vy jste mi říkal, že chcete hrát, hrát, hrát, jenom hrát a to je to nejdůležitější. Změnilo se na tom něco?
Vůbec nic. Chceme hrát, hrát, hrát a pořád je to pro nás to nejdůležitější. Dělat muziku a přivést ji k lidem. Vidět jestli se jim písně naživo libí, jak moc je zasáhnou, zda si zpívají s námi. To je pro nás to nejdůležitější.

Fanouškům se věnujete i po koncertě.
Vždycky když to jde, tak se snažíme zůstat a jít mezi lidi. Povídat si s nimi a mít přímou vazbu. Je hodně skvělý a úžasný poslouchat, když někdo přijde a řekne, jak moc pro něj nějaká písnička důležitá v určitým životním okamžiku. Jak mu pomohla, oslovila a nakolik v tom cítí svůj příběh. To je pro mě jako textaře úplně největší pocta.

Mluví se o vás jako o kapele, která utváří hudební scénu? Jak to vnímáte?
Občas se k nám nějaké recenze dostanou. My nemáme moc čas něco někde vyhledávat. Pořád jezdíme 
a hrajeme a času není nazbyt. Samozřejmě máme radost za každou dobrou recenzi a každý dobrý článek. Máme radost za lidi, kteří si nás všimnou. Pro nás je však nejdůležitější to, že tahle kapela je založená na přátelství a společné lásce k hudbě. To nás drží pohromadě a když přijde hodně lidí, tak je to skvělý.

Co když nepřijdou? 

Kdyby přišlo málo, tak my budeme pořád hrát protože nás to baví. Společná chemie na pódiu, plus energie, která proudí od nás k lidem a od lidí k nám, Tohle předávání hudební síly.

Zkusme se posunout v čase do budoucna. Jelen přijede za rok… 
 
Doufám, že za rok se potkáme třeba zase v Kotelně. Tak to určitě bude. Od začátku to máme tak, že jsme neměli žádné cíle. Jakože chceme za dva roky vyprodáme O2 arenu. To vůbec. Chceme hudbu dotáhnout jak nejdál to půjde a uvidíme kam to až bude. Pro nás je to taková dobrodružná plavba a uvidíme kam nás to zanese a na který ostrov se podíváme příště. Necháme se překvapit.

Pohoda z vás sálá, hudba vás baví. Je o vás zvýšený zájem a trávíte více času mimo domov. Jak se s tím vyrovnaly vaše rodiny? 
 
My, co jsme ženatí nebo zadaní, tak máme opravdu velké štěstí na hodně podporující a milující ženy 
a přítelkyně. Musím říct, že ta podpora je hodně důležitá a bez ní to nejde. Znají nás hodně dlouho a vědí, že si braly muzikanty. Nejsou žádné třenice a vše je tak, jak má být.

Zahráli jste i jedinou vánoční písničku na albu. Jaké budou "jelení vánoce"?
Doufám, že poklidné a rodinné. My jsme se bavili, že tohle je vlastně první volno, které za ten rok budeme mít. Taková dovolená. Těšíme se, že na Vánoce budeme doma, v klidu a v rodinném kruhu a společně si to užijeme. Zazpíváme si 
i koledy.