„První měsíc nám počasí celkem přálo, ale pak se začalo rapidně zhoršovat. Některé expedice se kvůli špatným povětrnostním podmínkám a hrozícím lavinám vracely do základního tábora,“ vysvětluje obezřetnost horolezců Roman Langr. V jednotlivých táborech vždy čekala česká výprava na dobré počasí.
Jenom v základním strávila naše expedice šedesát dní. Při tak dlouhém pobytu několika lidí se často naskytne takzvaná ponorková nemoc. „Byli jsme velice dobrá skupina, měli jsme tolik práce, že jsme se ani moc nepotkávali,“ říká Langr. Dalším nepříjemným faktem jsou vystupující ostatky lidských těl. „Jak ledovec pomalu odtává, objevují se ostatky mrtvých horolezců. Dokonce také v místě, kam jsme chodili před tím pro vodu. Není to příjemný pocit, když je míjíte,“ popisuje nepříjemné zážitky Langr.
Na vrchol česká expedice stoupala s americkou výpravou v zádech. Navzájem mezi sebou spolupracovaly a jistily se. Z české výpravy na vrcholu hory Chogori, jak ji místní nazývají, nakonec stanul pouze Libor Uher.
„Vážně riskoval zdraví, mohl tam nahoře zemřít. Měl obrovské štěstí. V takové výšce vám totiž nikdo nepomůže. Každý má spoustu starostí sám se sebou. Je to boj o přežití,“ říká Langr, který dlouhé odloučení od rodiny snášel velice těžce. Doma na něj čekala manželka s dcerou. „Za poslední rok jsem byl pět měsíců mimo Evropu, což pro rodinné vztahy není zrovna moc ideální. Moje manželka mě však podporuje a expedice toleruje,“ chválí ženu svých snů Langr.