A základem pěkné pomlázky nebo také žíly je kvalitní vrbové proutí, pokud možno čerstvé. Jiří Štark z Jaroměřic plete pomlázky už přes padesát let. Paradoxně ho to naučila žena, paní učitelka ve čtvrté třídě v pracovním vyučování. Sám nyní předává toto umění dětem v jaroměřické základní škole.

„Plete se ze čtyř, osmi až čtyřiadvaceti vrbových prutů. Já nejčastěji dělám pomlázku z osmi, ale zkoušel jsem i ze šestnácti proutků. Důležité je srovnat pruty na slabých koncích a zkrátit je podle toho nejkratšího v silnější části. Tady dělá mnoho lidí chybu a stříhá vršek prutů," přibližuje začátek pletení Jiří Štark. Proutí řeže u potoka hned vedle školy, kde je vysázených několik vrb. „Možností jak plést pomlázky je celá řada. Dělám i jednu jednodušší variantu pro ty, co si nepamatují postup u pomlázky, kde se plete mezi dva pruty na protější straně a vrací se zpátky. Tady se dává jenom horní prut na druhou stranu dolů. Pomlázka může být dlouhá, krátká, lze i pruty nastavovat. Já pruty používám tak, jak je nařežu, ale někdo je namáčí, napařuje nebo se mohou i loupat," vysvětluje Jiří Štark.

Svoji pomlázku na pondělní obchůzku ale ještě upletenou nemá. Času je prý dost. „Čekám na pondělí ráno a podle toho, kolik se u nás sejde mužů, tak tolik udělám pomlázek," říká pletač. Velikonoční obchůzku dodržuje už od dětství. „Pamatuji si na polévání vodou, stříkání voňavkami nebo mrskání proutkem jalovce. Vždy jsme obešli spolužačky a příbuzné. Všechno bylo řádně zalito a na konci pouti jsme byli dost unavení," vzpomíná Jiří Štark. Pamatuje si i na doby, kdy pletl opravdu velkou pomlázku. To bylo v době, kdy jezdil za spolužákem do Stašova. „Tam se chodilo s velikou pomlázkou a taky s trakařem a ještě malými pomlázkami. Děvčata se vždy vyzula a těmi malými pomlázkami se jim mrskalo po chodidlech," dodává Jiří Štark.

Takže až si v pondělí uplete pomlázku, chystá se zmrskat ženy v rodině, aby se podle tradice vyhnaly z těla nemoci a lenost.