Ježíškův deník: Kojenecký ústav a dětský domov

V předvánočním čase se Deník rozhodl pomáhat dětem ze speciálních ústavů, škol, domovů a sociálních zařízení. Svým darem může každý čtenář přispět před Vánocemi na dobrou věc.

Kojenecký ústav a dětský domov ve Svitavách Je příspěvkovou organizací Pardubického kraje. Kapacita zařízení je 38 lůžek pro děti od 0 do 3 let, pro zdravotně hendikepované děti do 7 let. Nechybí tři lůžka pro matku s dítětem, 5 lůžek pro děti od 0 do 18 let v zařízení vyžadující okamžitou pomoc.

Kojenecký ústav poskytuje komplexní léčebně-preventivní, ošetřovatelskou, výchovnou a rehabilitační péči dětem ohroženým prostředím, zanedbávaným, případně týraným, které jsou zde umísťovány na základě rozhodnutí příslušných soudů. Poskytuje péči dětem zdravotně postiženým, které jsou zde umístěné většinou na žádost rodičů či pěstounů.

Vánoce stráví v "kojeňáku"

Kojenecký ústav a dětský domov poskytuje péči dětem zanedbávaným, případně týraným nebo jinak ohroženým. Ve Svitavách funguje od roku 1954. Za tu dobu jím prošly stovky dětí. Některé se po letech vracejí a hledají vzpomínky na své dětství a své kořeny.

Každé dítě v kojeneckém ústavu, ačkoliv je ještě malé, má za sebou příběh. A nebývá veselý. Tety se setkávají s dětmi alkoholiček, týranými nebo postiženými batolaty. Nedávno přijali v ústavu dítě, které si nemohla matka nechat z ekonomických důvodů. Smutné. Černovlasá holčička v postýlce u okna je sedmé dítě ženy, která své potomky pravidelně odkládá do kojeneckého ústavu. Přesto i tyto děti mají naději, že budou žít ve spokojené rodině.

Děti se do svitavského kojeneckého ústavu dostávají na základě rozhodnutí příslušných soudů. Ústav poskytuje i krátkodobé pobyty dětem, jejichž rodiče se dostanou do svízelné situace třeba ze zdravotních důvodů.

Rovněž zde personál zajišťuje komplexní péči dětem zdravotně postiženým. Ty sem umísťují i rodiče či pěstouni na vlastní žádost. „Kojenecký ústav má kapacitu 38 lůžek a v současné době je zde třicet dětí. Můžeme ještě přijmout i ke krátkodobému pobytu tři matky s dítětem. Pomáháme jim se zácvikem při rehabilitaci dítěte nebo i v těžké sociální situaci,“ vysvětlila ředitelka Zora Hammerová.

close zoom_in Děti, které se do svitavského kojeneckého ústavu dostávají, jsou především ze svitavského okresu a Orlickoústecka. Někdy jsou týrané nebo zanedbávané. Stráví zde nejnutnější dobu, než odtud odejdou domů se svými rodiči nebo do náhradní rodinné péče. To trvá zhruba osm měsíců. „Dva až tři měsíce diagnostikujeme zdravotní stav dítěte. Rovněž soud, který většinou vydá předběžné opatření o umístění dítěte do náhradní péče, své rozhodnutí přezkoumává po třech měsících, než definitivně rozhodne,“ uvedla Zora Hammerová. Podle ní tak matky mohou svůj přístup k péči o ratolest změnit a dítě, které již v ústavu bylo, opět získat. Rozhodně ne vždy se to daří. „Často dostáváme do péče děti matek, které jsou mladistvé a bez zázemí nebo mají problémy s alkoholem,“ sdělila ředitelka kojeneckého ústavu. Naštěstí narozdíl od velkých aglomerací se zde méně setkávají s dětmi matek závislých na drogách. Ovšem podle Zory Hammerové přibývá i těch žen, které donutí vzdát se svého dítěte ekonomická situace. Dát dítě k adopci se rozhodují i ty matky, které se o své potomky starat umí. V okamžiku, kdy vidí, že s třetím dítětem by se těžko protloukala po azylových domech, nabídne jej lidem, kteří mu mohou dát náhradní péči.

V poslední době se svitavský ústav zaměřuje na pomoc matkám. „Chceme, aby k nám děti nepřicházely z porodnice samy. Usilujeme o to, aby matky, kterým by jinak soud dítě odebral, dostaly šanci. Snažíme se, aby pod odborným vedením zvládly péči o dítě i sebe,“ tvrdí Hammerová.

Jako lepší a lidštější alternativu baby boxů nabízí kojenecký ústav matkám utajené či diskrétní porody. Mohou sem zamířit i několik týdnů před porodem. Každý rok této možnosti využije aspoň jedna žena.

Život v kojeneckém ústavu aneb radost a výlety

Život dětí ve svitavském kojeneckém ústavu není jen o smutných příbězích. Caparti tu prožívají chvíle štěstí a radosti. Společně s tetami děti close zoom_in jezdí na výlety, rekreace. Účastní se divadelních představení, vyrážejí za zvířaty do zoologické zahrady. „Letos jely vláčkem do Poličky do dětského domova. To byl pro ně velký zážitek. Naposledy se zúčastnily besídky ve spřátelené mateřské škole. Byly se podívat také na rozsvícení vánočního stromu na náměstí,“ řekla ředitelka Zora Hammerová. Děti a zaměstnanci kojeneckého ústavu děkují zřizovateli a všem příznivcům za podporu a pomoc. Díky ní mohou realizovat své projekty a přání.

Co nám schází

Kojenecký ústav je v určitých prostorách vybaven starším nábytkem, který volá po výměně nebo modernizaci. Dále se zaměstnanci ústavu potýkají s nedostatkem zahradního vybavení, díky němuž by v areálu mohl vzniknout v letních měsících návštěvní prostor pro rodiče. Právě návštěvní místnost je pro místní kojenecký ústav dlouholetým problémem. Rodiče se s dětmi setkávají v prostorách vestibulu, a proto jim není plně dopřáno soukromí.

Čím se chlubíme

Kojeneckému ústavu se daří držet pozici menšího zařízení. Díky tomu zaměstnanci dokáží pro děti vytvořit „rodinnou“ atmosféru. Tety se mohou dětem více věnovat a přizpůsobit jejich pokoje domácímu prostředí. Poslední inovací v tomto směru bylo rozdělení místnosti pro batolata na dvě rodinné buňky po šesti dětech. Kojenecký ústav v posledních letech také výrazně upravuje svůj areál, ve kterém nyní mohou děti využít také bazénu.

Zácvikové centrum jako nová šance pro matky

Filozofie svitavského kojeneckého ústavu se v posledních letech zaměřuje také na matky. Díky dotacím z evropských fondů nyní vyrůstá v areálu ústavu nová stavba, která budou fungovat jako resocializační centrum.

Ve dvoupodlažní budově vzniknou dvě resocializační jednotky pro matky s dětmi, které potřebují dočasné bydlení a odbornou pomoc. Hlavním close zoom_in cílem centra bude především to, aby se matky za pomocí vyškolených pracovníků naučily postarat o dítě bez cizí pomoci. „Chceme poskytovat zaškolení v širších dovednostech, abychom jim to v nové situaci usnadnili a aby se ukázalo, zda péči o dítě zvládají,“ vysvětluje ředitelka kojeneckého ústavu Zora Hammerová. V resocializačním centru bude nainstalováno klasické domácí vybavení. Navíc aby si klientky mohly osvojit základní domácí práce a starat se o dítě, budou mít k dispozici i poradnu psychologa, výchovného pracovníka a speciálního pedagoga. Matky se také naučí za pomoci sociálních pracovnic formální, praktické dovednosti, jako je např. vyplňování formulářů, zařizování přídavků na dítě nebo hledání práce. Zácvikové centrum také reaguje na snahu snížit počet odebraných dětí. „Usilujeme především o to, aby dítě z porodnice nepřišlo do kojeneckého ústavu samo,“ dodává Hammerová. Často se totiž stává, že matka opouští dítě kvůli nedostatečnému zázemí. Pokud se dostane do resocializačního centra, bude si moci vytvořit k dítěti trvalý vztah a může ji to také nasměrovat k novému životu. Zácvikové centrum jí v podstatě nabídne novou šanci do života. „Zařízení je určeno především matkám, které se nedostaly na dno sociální sítě vlastní vinou,“ říká Zora Hammerová. Klientky budou moci využívat služeb resocializačního centra po tři měsíce, v ojedinělých případech maximálně na půl roku.

Pardubický kraj získal na tento projekt dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj a státního rozpočtu v rámci Operačního programu ROP NUTS II Severovýchod v celkové výši 7 867 433 korun. Dveře resocializačního centra se pro první klientky otevřou koncem příštího roku.

Otázka pro Zoru Hammerovou, lékařku a ředitelku

close zoom_in Jak se žije dětem ve svitavském kojeneckém ústavu a dětském domově?

Dobře. Výhodou je, že jsme malé zařízení. Snažíme se proto nabídnou dětem domácké prostředí. Letos se nám povedlo v oddělení starších dětí zřídit dvě rodinné buňky. Vždy šest dětí tak žije v bytech s kuchyňkou, hernou, ložnicí a sociálním zařízením. Stará se o ně stabilní personál čtyř dětských sester – tet. Přestože je naším hlavním cílem, aby zde zůstávaly co nejkratší dobu, snažíme se, aby měly dobré vzpomínky na tuto část života. Chceme, aby odcházely do náhradních rodin třeba s fotoalbem plným snímků, které zachycují radostné okamžiky dětství.

Otázka pro Bohuslavu Krásovou, vrchní sestru

close zoom_in Změnila se tvář kojeneckého ústavu během posledních let?

Pracuji zde od roku 1979. V té době jsme se staraly i o nedonošené děti. V osmdesátých letech bývalo v ústavu až padesát dětí ve věku do jednoho roku. Významnou změnu přineslo snížení kapacity. Změnila se dispozice oddělení a samozřejmě i vybavení. Navíc děti mají i více podnětů. Změnil se styl výchovy. Děti podle potřeby začleňujeme do běžného života. Starší chodí do speciální mateřské školky, podobně jako děti z běžných rodin. Jezdíme na výlety, ozdravné pobyty. Chodíme do divadla a jiné akce. Personál má také větší prostor pro individuální přístup k dětem.

(mpa,syh)