K hasičině se dostal jako dítě. Malý Antonín se vzhlédl ve svém předchůdci Lhotském. V padesátých letech minulého století k němu chodil cvičit, aby dosáhl zručnosti a dovednosti. Píle se mu vyplatila. Už 42 let obléká uniformu dobrovolného hasiče. „Do sboru mě vzali až po vojně, tedy v roce 1966,“ ohlíží se s radostí do minulosti, kdy byl přijat do místního sboru. Vzpomíná, jak všichni drželi pospolu. Peněz bylo málo, tak se museli snažit, aby nějaké vydělali.
„Hasiči zadarmo nikdy nic nedostanou, proto jsme peníze na činnost získávali brigádami, sběrem železného šrotu nebo jsme pořádali taneční zábavy na výletišti, které jsme postavili vlastníma rukama,“ říká Jež. V hlavě mu utkvěl požár stodoly v roce 1969: „Seděli jsme v hospodě a hráli mariáš, když se ozval hlas trubky, který nás svolával k ohni. Karty a peníze jsme nechali na stole a běželi hasit stodolu, do níž udeřil blesk. Přijela jenom jedna cisterna, protože tehdy jich mnoho nebylo. Natáhli jsme proto hadice k rybníku, odkud jsme čerpali vodu k ohni.“ Boj s požáry a přírodními živly provázejí člověka od nepaměti. Teprve v druhé polovině 19. století vznikaly v bývalém mocnářství hasičské sbory. V roce 1908 zakládají Sbor dobrovolných hasičů ve Študlově.
