Však údajně nenajde se jiný starosta než ten jevíčský, Roman Müller, se kterým by si divadelníci tykali. Jevíčko se za několik let stalo jednou z jejich nejoblíbenějších štací.

Během procházky po náměstí se Zdeněk Svěrák dává několikrát do řeči s místními a na první pohled je vidět přátelská atmosféra, která Jevíčko a Cimrmany pojí už od prvního představení tady. „Sehráli jsme první představení a co nás příjemně udivilo, bylo, že hotel má divadelní sál. To jsme zažili jenom v Bruselu, že jsme v bačkorách mohli do práce. Jevíčko a Brusel jsou dvě štace, kde je možné hrát a bydlet v jedné budově. Druhá věc, co nás udivila, byla úroveň diváků. Sem se sjíždí výborní lidé z celého okolí, kteří mají o náš humor zájem," prozradil Zdeněk Svěrák.

Právoplatný 
svazek přátelský

Protagonisty Divadla Járy Cimrmana a Jevíčko pojí vlastně právoplatný svazek. „Přijeli jsme sem a nevěděli, že Roman byl zvolený starostou. Po představení povídá: Zdenku, starosta by rád, abyste ho navštívili na radnici. Já na to: Romane, já chci ráno spát, odpočívat. V kolik to je? V deset. A je to dobrej chlap? A on říká: velice. Takže si to zaslouží? Bude šťastnej. Tak jsme souhlasili. Roman nás přivedl na radnici, a pak se omluvil, že má ještě zařizování. Posadili jsme se v obřadní síni a k velkému údivu jsme ho spatřili ve starostenském. Vykonal tehdy svatební obřad. Byla to svatba mezi královským městem Jevíčko a Divadlem Járy Cimrmana. Mě nejvíc dojalo, že svou řeč končil slovy: Ale snoubenci se dohodli, že si ponechají svá jména. Byl jsem z toho rozesmátý i dojatý. Tam se, myslím, zpečetilo naše přátelství," vzpomínal herec.

Vše má starosta zdokumentované. „Existuje z toho videozáznam. A jak já procházím okolo, tak Bořik do tebe strčí a povídá, je to on," doplnil Roman Müller.

Zdeněk Svěrák také připomněl, kdy poprvé slyšel o Jevíčku. „Když jsem jako kluk objevil na žiletkách slovo Jevíčko a zjistil jsem, že je to město, zvukově se mi líbilo. Je to krásné slovo. Už proto, když Vašek Kotek řekl, že pojedeme do Jevíčka. Tak jsem se těšil, že konečně poznám, jestli je město tak krásné, jako to slovo. Zjistil jsem, že ano. 
A stále se to zlepšuje. Když jsme přijeli poprvé, náměstí vypadalo jinak. Rozkoukali jsme se tady a obešli trasu, kde byly původně hradby," popisoval Zdeněk Svěrák.

Jára Cimrman hodinářem

Nikoho snad nepřekvapí, že při svých toulkách po městě herci zjistili, že i v Jevíčku zanechal Jára Cimrman svůj odkaz. Proto na věži slavnostně umístili pamětní desku. Je na ní napsané: Z této věže se svět jeví krásným. „To Cimrman řekl, když na tu věž v roce 1907 vylezl a opravoval tam hodinový stroj," vysvětlil Zdeněk Svěrák.

Při té příležitosti starosta popisoval, jak odhalení desky probíhalo: „Zdeněk tehdy řekl krásnou věc a to, že když byl Cimrman pozvaný na kolaudaci Eiffelovy věže do Francie, vylezl nahoru a řekl tři slova: Střechy, střechy, střechy. Co je to proti tomu, když Cimrman vylezl na věž v Jevíčku."

Jevíčko dokonce hrálo v jedné písničce Zdeňka Svěráka. Jmenuje se Evička z Jevíčka a vlastně z Jevíčka v ní byla pouze kašna na náměstí. „Většina textů vzniká tak, že objevím rým. A tady se nabízel rým Evička z Jevíčka, a ten je skoro dokonalý. Většinou když mě napadne nějaký hezký rým, například Soňa ví - voňavý, je z toho písnička Soňa ví, jak je seno voňavý. 
A tady mě napadla Evička z Jevíčka, hezká na kole Eska. Písnička se odehrává tady a zpívá se tam, že je to nejkrásnější holka z Jevíčka," popsal Zdeněk Svěrák.

Na otázku jestli, když se Jevíčko objevilo v písničce, můžeme ho čekat i v nějakém filmu nebo divadelní hře, autor neurčitě pronesl, že člověk nikdy neví. „Napíšu scénář a režisér jede na obhlídku, kde by se vše mohlo odehrávat. Najdou většinou místa, která vyhovují kameře a já už pak nemám na to moc vliv. Kolikrát si ta místa představuji jinak, když scénář píšu. Není to sice vyloučené, ale nic takového neplánuji," upřesnil Zdeněk Svěrák.

Co znamená 
kolaté potok?

Celé naše povídání doprovází uvolněná atmosféra a dobrá nálada. O to víc, když dojde na téma specifické češtiny Malé Hané.
„To nářečí nás překvapilo, když jsme sem přijeli poprvé a velice jsem se smáli místním jazykovým hříčkám. Například nám dali hádanku, jak se řekne rybník. Je to kolaté potok. Nebo třeba chytré pléšek, to je kalkulačka," smál se Zdeněk Svěrák. K tomu starosta Jevíčka přidává k pobavení další výrazy:  „Víte, jak se řekne CocaCola? Cezí sódovka. Nebo třeba jak se řekne hanácky second-hand? Hadry z vénko." Pobavený Zdeněk Svěrák nemohl než konstatovat, že Jevíčko určitě patří k Hané a ne k Pardubicím, kam je podle mapy kraje přidělené.„Já říkám, že ten moravský dialekt nám nikdo neukradne," uzavírá Roman Müller.

Cimrmani jsou v Jevíčku vítaní už několik let. Přesto jejich zatím poslední představení, které proběhlo tento týden, přineslo tři zajímavé milníky. „Bylo sedm opon. Lidé tleskali ve stoje. A Bořik Penc poprvé vytáhl harmoniku, vypočítal starosta a dodal: „Jedenáct let trvalo, než jsme si zabékali." Zazněl prý například Valčík na rozloučenou. „Asi šestkrát," podotkl Zdeněk Svěrák.
Jak také vypadá přátelství mezi Jevíčkem a Cimrmany? „Snad nikde jinde si netykáme se starostou a s hoteliérem. Jenom v Jevíčku. Stalo se to tady pro nás až takové, jako bychom jeli k příbuzným. Po představení jsem od Jevíčáků dostal obrovský dort ve tvaru knihy. Je to umělecké dílo. Z marcipánu má koženou vazbu a na deskách je profil Járy Cimrmana, jak asi vypadal," pochlubil se s darem herec.

Za rok opět 
na shledanou

Cimrmany Jevíčští vítají většinou jednou za rok, i když byly roky, kdy tu hráli dvakrát. „Máme štací tolik, že nemůžeme jezdit dvakrát. Po smrti Ládi Smoljaka také hrajeme méně a na některá místa se dostane obrok. Ale Jevíčko má to privilegium, že jsme tady každoročně. A z jaké dálky sem lidé jezdí. Přijeli sem i Pražáci," uvedl divadelník.

Cimrmani v Jevíčku představili hru Posel z Liptákova, která je jednou z patnácti her z pera Járy Cimrmana. „Mám je rád všechny jako děti a jsem rád, že když jsme je s Láďou Smoljakem psali, že jsme si dávali záležet. Říkali jsme si, až na to lidé přestanou chodit, pak to teprve stáhneme. Proto jsme je psali tak dobře, abychom je nemuseli stahovat. Vlastně žádnou hru jsme nemuseli stáhnout, nevím, jestli takové divadlo na světě je. To je asi náš unikát, že co jsme napsali, to všechno hrajeme a naprosto stejně," pronesl Zdeněk Svěrák. Přesto se najde jedna, která je jeho favoritem.

„Osobně mám nejraději Záskok. Ta hra se nám povedla  divadelně nejvíc. Je to jako opravdové divadlo, ne jako kabaret. Má dramatický oblouk. Lidé nevědí, jak to dopadne, je tam odhalení tajemství, rozuzlení. Her máme patnáct, to nás ochraňuje předtím, že by nám zevšedněly. Než se na každou hru vždycky dostane, tak ji pozapomeneme, musíme oprašovat. Tím je to svěží. Jsou divadla, která hrají hru, než se vyčerpá," mínil divadelník.

Vznik nové hry Zdeněk Svěrák odmítá: „My jsme se s Láďou domluvili, že České nebe bude poslední hrou, kterou najdeme. A bez něho by to šlo těžko."

V Jevíčku ještě Divadlo Járy Cimrmana neuvedlo hry Akt, Dobytí severního pólu a Ztráta třídní knihy. Jedna z nich pobaví divadelní sál opět na přes rok.

„Těšíme se za rok na shledanou," rozloučil se s úsměvem herec. Pro někoho je ale rok dlouhá doba. „Já nevím, jestli to vydržím, budu se muset jet za vámi podívat," předsevzal starosta.

Zdeněk Svěrák reagoval se smíchem: „To je totiž taky zvláštnost tohoto starosty. Objevuje se nečekaně v dost vzdálených městech, kde hrajeme. Jsme v Českých Budějovicích a najednou se tam objeví starosta z Jevíčka."