Ve vestibulu jsou k vidění snímky Josefa Čermáka. Ve třetím patře vystavuje Jaroslav Mareš. Vernisáž výstavy Člověk mezi lidmi poličského fotografa proběhla ve čtvrtek.

Mohl byste představit soubor vystavovaných fotografii?

Kolekce 46 fotografií je výběrem z posledních tří let mého fotografického snažení. Společným tématem je člověk, který je pro mě tím nejúžasnějším a nejzajímavějším objektem. Vystavené fotografie je možno rozdělit přibližně do tří skupin. První je tzv. streetfoto, tedy fotografie zachycující zajímavé okamžiky, situace a kompozice, se kterými se setkáváme denně na ulici ve svém všedním životě a obvykle nemáme čas si jich všímat. Druhou část tvoří portréty, většinou takové, které vznikly při náhodných setkáních s lidmi, kteří mě něčím zaujali. Třetí část jsou fotografie jazzových muzikantů z klubových a festivalových koncertů v Poličce.

Název výstavy naznačuje, že se zaměřujete na zachycení lidské společnosti. Existují ještě další témata, kterým se s oblibou věnujete (nebo byste se chtěl věnovat)?

Určitě, dalším oblíbeným tématem je hudba, fotím převážně jazzové muzikanty, jazz je můj oblíbený hudební žánr. Ke každému jazzovému koncertu patří neoddělitelně jedinečná atmosféra, kterou se snažím společně s emocemi hudebníků alespoň částečně zachytit. Výběr těchto fotografií jsem představil na výstavách, které byly součástí minulých dvou ročníků festivalu Polička Jazz.

Pořizujete snímky digitálně. V čem spatřujete výhody?

Myslím, že diskuze, zda klasická či digitální cesta, je v dnešní době zcela bezpředmětná. V začátcích digitální fotografie možná zastánci filmu oprávněně argumentovali lepší kvalitou, ale to při dnešní technické úrovni digitálních fotoaparátů dávno není pravda. A nepřeberné množství dalších výhod je všeobecně známé: je to levnější, svobodnější, rychlejší a technicky dokonalejší práce. Je jediný argument pro klasickou fotografii, který uznávám: že někoho víc baví máchat ruce v ustalovači než sedět u počítače. Protože proč fotíme? Protože nás to baví.

Mnozí fotografové začínali s fotoaparátem jako děti nebo teenageři. Týká se to také vás? Prozradíte značku vašeho prvního přístroje?

První kontakt s fotografií byl, když jsem jako malý kluk pomáhal tatínkovi ve fotokomoře. Sám jsem začal fotit asi ve svých deseti letech, prvním fotoaparátem byla dvouoká zrcadlovka „Ljubitěl“. Později jsem vlastnil Prakticu MTL3, to už byl velmi dobrý fotoaparát. S ním jsem fotil převážně hory, kam jsem s kamarády horolezci často jezdil, dodnes mám z té doby schované velké množství diapozitivů i černobílých zvětšenin.

Plánujete výstavu, kterou chystáte pro návštěvníky svitavské Fabriky, jako putovní? Uvidí ji lidé ještě v dalších městech?

Opakování této výstavy na jiném místě zatím neplánuji, není ovšem vyloučené, že k tomu dojde.