„Sám neuděláš nic.“

Tržek je malá vesnice u Litomyšle ve směru na Vysoké Mýto. Právě tady má rodina Jana Faulhammera mlýn už od roku 1893. Ještě jeho dědeček se mlynařině plně věnoval, ale období totality rodinnou tradici narušilo. Místo mlýnu tady vznikla výrobna krmných směsí. Po sametové revoluci se Janu Faulhammerovi naskytla šance získat rodinný majetek v restituci zpátky a obnovit tak tradici své rodiny. Povedlo se mu to. Letos firma slaví dvacet let. A to je důvod, proč přicházíme za Janem Faulhammerem do Tržku. Chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana svitavského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho kumšt.

Jan Faulhammer vzpomíná nyní, po dvaceti letech, na okamžiky, kdy se rozhodl, že obnoví rodinnou tradici. „Začátky byly náročné. Pracoval jsem tehdy v jiném oboru a u toho jsem připravoval dokumentaci a žádosti o vydání majetku v restituci. Naštěstí moje matka byla důsledná a měla mnoho dokladů. Doma se rodiče o mlýnu často bavili a cítil jsem povinnost věnovat se majetku a tradici,“ uvedl Jan Faulhammer.

Jana Faulhammera jsem se zeptala na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?

,,Všechno začalo rozhodně už na začátku. Našel jsem kvalifikované a spolehlivé pracovníky,“ dodává Faulhammer. Nyní mlýn zásobuje místní a okolní pekárny pšeničnou moukou. Zemědělci využívají jeho krmné směsi pro dobytek.

A co je pro něho nejlepší odměnou po práci?

„Pro mě je odměnou, když vidím, jak firma nabyla na objemu ve srovnání s tím, co nám vrátili v restituci. Počet provozů se zvýšil a podnik je už někde úplně jinde. To mne těší,“ říká Faulhammer. Někdy ale potřebuje „vyčistit“ hlavu a odpočinout si.

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?

,,Po dni plném práce se těším na zasloužený odpočinek. Jezdím na kole a když mám čas, proletím se letadlem, které sám pilotuji. To si člověk krásně vyčistí hlavu,“ uzavírá Jan Faulhammer.