Deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky byla podepsána 17. července 1992 a rozpad Československa byl tehdy na dohled. „Cítím se stále jako Čechoslovák. Můj tec byl Čech, matka Slovenka, žili jsme v Čechách a pak na Slovensku. Bohužel se naše krajiny rozdělily, pro mě to ale nebylo nutné. Mělo být referendum a myslím, že by většina lidí rozdělení nechtěla,“ řekl Roman Pospíšil, který se pravidelně vrací za přáteli do Svitav a Dolního Újezdu.

Slovenština zněla ve vesnici u Litomyšle i o uplynulém víkendu a nikdo neřešil, kdo je Slovák a kdo Čech. „Slováky vůbec nevnímám jako cizince a říkám to celých těch jedenáct let, co k nám do obce jezdí na turnaj. Beru nás pořád jako jednu republiku,“ podotkl starosta Dolního Újezdu Miloš Vrabec.

Lopta, ihrisko nebo preteky. Všichni si rozumí, i když někteří mladší lidé trochu tápou. „Nejezdím do Čech jako do ciziny. Vždy jsem tady rád a podle mě nebylo rozdělení země dobrý krok. Nikdo se tehdy nikoho na nic neptal. Kdyby bylo referendum, k rozdělení by podle mě nedošlo. Republiky byly tak moc provázané,“ uvedl Ján Šoltis, starosta slovenské obce Mengusovce u Popradu, která roky udržuje přátelství s Dolním Újezdem.

Sám Šoltis vidí jediný rozdíl v měně, kdy oni mají euro a Češi stále koruny. „Na hranicích nic není. Řeč je taky podobná, rozumíme si. My rozdělení neslavíme, možná Matice slovenská připomíná podpis deklarace,“ dodal mengusovský starosta.

Jako jedna krajina

Roman Pospíšil z Popradu se narodil v Čechách, ale jako kluk s rodiči odešel na Slovensko. „Jsem srdcem Slovák. V Čechách jsem žil 12 let, mám tady úžasné přátele a kamarády, ale srdíčko bije pro Čechy, jen když jsem tady. Když jsem doma na Slovensku, tak jsem Slovák. Mám polovinu rodiny v Česku a polovinu na Slovensku, ale stále jako bychom byli jedna krajina. Slováci berou Čechy, jako kdyby ani hranice nebyla, i když společný stát jsme už jen virtuálně,“ vysvětlil Pospíšil.

Od roku 1976 žije v Čechách novinářka Viera Pavlasová z Moravské Třebové. Dnes se cítí být doma už jen tady. „Nevidím zásadní rozdíly mezi Čechy a Slováky. Na Slovensko ale už nyní jezdím na návštěvu, ačkoliv tam mám příbuzné,“ dodala Pavlasová.

To, že vazby mezi Čechy a Slováky jsou i po 30 letech pevné, potvrzuje průzkum v oblasti cestovního ruchu. „Slováci jsou nám nejblíž, mají to tu rádi a rádi se sem vrací. Hodně lidí zde studovalo, pánové vzpomínají, kde byli na vojně, každý má v rodině nějakého Čecha,“ sdělila Michaela Severová, výkonná ředitelka svazku obcí České dědictví UNESCO.

V České republice i Pardubickém kraji se drží Slováci na prvních místech v návštěvnosti. „Navíc Slováci nás a naše města dobře znají, ale obráceně to tak moc neplatí. Češi znají hlavně slovenské hory, ale na památky a do měst cestují už méně. Slováci říkají, že mají naše památky moc rádi, a myslí si, že se o ně staráme lépe než u nich,“ zmínila Severová.

V době, kdy si všichni připomínají rozdělení Československa, připravilo České dědictví UNESCO projekt, kde se země opět spojily, a to přes památky UNESCO. Vydali společnou československou mapu, vyznačili do ní památky a krátce je popsali.