Už taky nejsem úplně nejmladší, takže něco pamatuji. Ovšem nepamatuji se, že by se za mého dětství někdy mluvilo o kalamitě. Prostě napadl sníh a lidi se s tím museli vyrovnat. Děti měly radost a řidiči jezdili opatrněji. Silnice protáhl pluh, za ním jel náklaďák se škvárou a dva chlapi s lopatami v pravidelném rytmu házeli tu škváru dolů. Dnes je málem tragédie, když napadne deset „čísel“ sněhu. Až jsem se musel smát, když v krátkém sestřihu hlásil zpravodaj nejmenované televize do světa za hukotu větru dramatickým hlasem, že na Orlickoústecku už napadlo osm centimetrů sněhu… No prostě přišla zima a někde jsou s tím, co k ní neodmyslitelně patří, problémy. Nemusely by být až takové, kdyby třeba někteří lidé brali na vědomí předpovědi počasí, které meteorologům opravdu vycházely. A je–li předpovídáno silné sněžení, vítr, déšť a ledovka, asi se na silnice a do hor nevydám. Nebudu pak třeba uvězněn hodiny ve sněhem zapadlém autě…