Nenávratně odešly vzpomínky na mládí, dobu v pracovním procesu. Odchod do důchodu a je tu otázka, jakou cestou se dát a užívat zaslouženého odpočinku. Je jen jediná cesta, a to svést cestu jiným směrem, najít náplň života ve stáří, v hodnotě k věku. Kdo dříve poctivě pracoval, snadno najde cestu dále. Vždyť slunce svítí všem stejně, bez ohledu na věk a zdraví. A tak musíme pokračovat i my, naše starší generace.

Někomu se podaří krátce vypomáhat v pracovním procesu, zastupovat nemocné pracovníky, ženy na mateřské dovolené. Je důležité najít si záliby. Dále je třeba vrátit se k ručním pracím, které člověku přinesou uspokojení a vyplní volný čas. Dnes již neznáme život na vejminku, mnohdy hořký jako pelyněk. Ale prošli jsme obdobím od první republiky, přes okupaci a druhou světovou válku. Máme zajištěné důchody i bydlení. Jen současná doba přinesla nenávist, závist a nakonec okrádání starších lidí, a to jen o málo roků generací lidí, kteří mají nižší důchody nebo generací mladých lidí, kteří jsou na drogách a nemají na ně peníze.

Dnes je mnoho lidí bez práce, ale to neznamená, že si nemohou hledat práci jinde. Jim vyhovuje brát peníze od státu. Takže starší generace cítí nenávist mladých lidí. A žijeme ve strachu, místo jak se říkalo na lavičce na zápraží. To, co jsme se učili, čestnost, poctivost, tato doba odvála. A ty poctivé tyto osoby pronásledují intrikami a ubližováním. A není síly, která by toto zvrátila. A tak místo klidného stáří lidé utíkají od ulity svého bytu. Lidé na drogách jsou nebezpečím pro ty slušné. Denně televize upozorňuje na okrádání starých lidí. Ale nic se na tom nezmění, když se nic nevyšetří. Lidé se naučili vymáhat peníze za nedokázané činy. Je krutá doba a varování televize starým lidem nepomůže. Jedině změna zákonů, jinak je situace beznadějná.

Odešla čestnost, nastoupil hyenismus, proti kterému nelze bojovat. Odešel pocit klidného stáří se svými koníčky. Sen o klidném stáří se nevyplní.

Bohumila Pohlová, Jevíčko