S foťákem na krku překračuji rozježděný plac a rozmoklou louku u bývalého státního statku v Zadním Arnoštově. V duchu si nadávám, že jsem uposlechla doporučení vedení týkající se vhodného oblečení, kterým mám reprezentovat firmu. Vždyť jsou ale parlamentní volby. Tak na kterou jinou reportáž bych tedy měla svá chodidla zasunout do naleštěných střevíců s podpatky namísto pohodlných kecek?

Jenomže ve vesnici na Jevíčsku, kde do schránek hlasovací lístky dostalo padesát devět občanů, žádná cesta k volební místnosti zatím nevede. Přesto do jídelny v omšelé budově, kde stojí urna pyšnící se státním znakem, se postupně dostaví osmatřicet voličů. Někteří v teplácích a pracovních botách. Zatímco letos módní návrháři komentují, v čem a jak dorazili k volbám i lídři krajských kandidátek, zde je naprosto jasné, že vhodné oblečení k volbám je právě to, co zvolili místní. A nejlepší by byly holínky.

Díky demokratickým principům uznávaným v naší zemi mají lidé žijící v Zadním Arnoštově v rukou hlas se stejnou váhou a platností jako každý z našich politiků. Aby byl připsán tomu správnému muži v kvádru nebo ženě ve slušivém kostýmku, na to dohlíží již léta v Zadním Arnoštově František Krupka z Jevíčka se svou dcerou. „Tady moc lidí k volbám nechodí. Proč, to je otázka. Jak bych to řekl…,“ zdráhal se komentovat přístup místních k dění ve vysoké politice. „Ale přichází sem volit také chalupáři,“ dodává. Zájem voličů ze Zadního Arnoštova o politiku, která se odehrává v Praze, možná ovlivňuje také to, že tváře známé z televizních zpráv žijí většinou poněkud jinak.

Ve chvíli, kdy František Krupka přepočítává, kolik voličů by ještě mohlo dorazit, vběhne do volební místnosti voříšek a za ním vchází starší muž v džínách a košili. Zdvořilé pozdravy znějící ve volebních místnostech měst zde nahrazují slova mnohem familiérnější.

Než dcera předsedy komise Petra Kubínová zkontroluje muži občanský průkaz, psík šmejdí po volební místnosti, čichá k ledničce a slídí, zda se zde něco nezměnilo od té chvíle, kdy zde byl s paničkou. Leckterý i „značkový“ pes s hodně dlouhým rodokmenem mu teď může rozhodně závidět. Je u toho! Doprovází muže jak za plentu, tak k urně. „Volební zákon nezmiňuje, že by za plentu pes nemohl,“ vysvětluje František Krupka. Na důkaz toho, že nesedí ve volební komisi poprvé, vytahuje z dokladů většinu průkazů volebního komisaře, které kdy získal.

Několik desítek metrů po dešti rozměklého terénu nakonec do sobotní druhé hodiny odpolední překoná v Zadním Arnoštově 64,41 procent oprávněných voličů. Je to o dvě procenta více, než je celorepublikový průměr.

Skoro bych vsadila zablácené lodičky, že někteří z těch, kteří dali jeden hlas pirátům a občanským demokratům, po dvou „vévéčkám“ i Zemanovcům a po čtrnácti hlasech komunistům se sociálními demokraty, museli večer prát kalhoty a hodně dlouho čistit obuv. Jestli to nebyla zbytečná námaha, by měli Arnoštovským dokázat zvolení poslanci. Mají na to k dispozici čtyři roky a atraktivní pracovní prostředí ve třech blocích domů a paláců na Malé Straně. Za tu dobu se ukáže, kolik špíny ulpí nejen na botách i jim.