Miroslav Brýdl se zapsal do dějin Litomyšle jako její první porevoluční starosta, v čele města stál v letech 1990 až 2002. Díky němu byl zámecký areál zapsán na seznam památek UNESCO a v Litomyšli stavěli špičkoví architekti. Do města přivedl Josefa Pleskota, Aleše Buriana, Zdeňka Fránka a další české architekty. „V knize pamětí Miroslava Brýdla je zaznamenána celá jedna významná etapa růstu města, které se ze socialistické šedi probudilo k něčemu nebývalému,“ uvedl spoluautor knihy historik Martin Boštík z Regionálního muzea v Litomyšli.

Oceňuje, že se jim s Miroslavem Brýdlem v knize podařilo souhrnně zachytit vnitřní i vnější mechanismy, které byly pro transformaci Litomyšle v úspěšné moderní město klíčové. „Kniha pamětí Miroslava Brýdla je velkým přínosem k poznání epochy přelomu 80. a 90. let i let následujících. Pro mnohé Litomyšlany bude řada faktů velkým překvapením. Není to ale jen vyprávění pro místní. Snažili jsme se popisované události zasadit do souvislého historického kontextu, které je učiní přístupnými všem zájemcům o soudobé dějiny,“ dodal Boštík.

Láce nesmí být měřítko

Právě moderní architektura je v Litomyšli velké téma a někdy také kontroverzní. A sám Brýdl ví, že všichni moderně nefandí. „Ale ten směr prosazovat v Litomyšli nové věci tak, aby město bylo vidět, byl už nastavený. Vlastně to svým způsobem vyvrcholilo v letošním roce návštěvou Evropské komise. V Litomyšli se spojují velké a malé dějiny,“ podotkl Brýdl.

Po roce 1989 v Litomyšli realizovaly projekty na tři desítky špičkových architektů. „Dobrá architektura samozřejmě víc stojí. My jsme tu velkorysost jako město projevovali už ve fázi soutěží. Vybrali jsme tři architekty a dali jim na přípravné studie tužkovné v hodnotě 50 až 100 tisíc korun. Pak jsme svolali radu, architekty, občany města a tajně se hlasovalo,“ dodal někdejší starosta.

Dnes je už vše jinak, většinou platí pravidlo, že vyhrává nejlevnější finanční nabídka. „Člověk si přece taky nekupuje nejlevnější boty od neprověřeného ševce. Architektura je napůl umění, a když chcete, aby byla opravdu dobrá, musí dostat svoje. Speciálně u památek,“ vysvětlil v knize Brýdl.

Stál u proměny zámeckého návrší, stavby Nového kostela Církve bratrské a dalších projektů. Něco ale taky nestihl. „Chtěl jsem proměnit vnitřní prostor kostela Rozeslání sv. apoštolů na Špitálku, dát prostor obrazu od Bohdana Kopeckého a propojit gotiku s moderním uměním. To se nepodařilo, stejně jako nalezení společné řeči radnice a památkářů ohledně fungování zámku. To je dlouhodobý problém,“ řekl Brýdl.

Odborníci považují Litomyšl za hlavní město současné architektury. „Tuhle knihu by si měli přečíst všichni starostové v republice,“ zmínil architekt Aleš Burian na křtu. Stejný názor má i kritik umění Petr Volf nebo architekt Josef Pleskot. „Osobně považuji tuto knihu za jednu z nejvýznamnějších věcí posledních let. Bude se číst za 50 i 100 let a pořád bude zajímavá a stále víc potřebná,“ uzavřel René Klimeš, ředitel Regionálního muzea v Litomyšli.