I u nás v Morašicích a ve spádovém okolí. Informace v médiích lidem nasadily do hlavy pořádného brouka.

Jak je to tedy ve skutečnosti s plně organizovanými základními školami, které mají do dvou set žáků?

Nedávno jsem napsala článek o tom, že ministerstvo školství předložilo „skvělý“ návrh na nové financování škol, co se týče mezd učitelů. Vysvětlovala jsem, jak systém fungoval dosud, že škola dostávala od státu na mzdy učitelů finanční prostředky v podobě paušálu na žáka. Vynásobeno počtem žáků vyšla výsledná suma. Ředitel školy tak pevně věděl, kolik peněz má na platy učitelů na školní rok. A s tím si musel v tomto ohraničeném období poradit a vystačit. Třeba na prvním stupni sloučit početně slabší ročníky do jedné třídy, a tak ušetřit na platu jednoho nebo dvou učitelů.

Ministerstvo školství navrhuje v rámci úspor ve svém resortu financovat mzdy učitelů jiným systémem než dosud. Tento způsob je z pohledu venkova hodně nedomyšlený a vyžadoval by od zřizovatelů, to jest od obcí, jejich poměrně velké finanční přispění na platy učitelů z obecního rozpočtu v řádech statisíců korun. Není přijatelné, abychom tolik peněz za tímto účelem dávali z rozpočtu obce. Samozřejmě by nám poté chyběly na rozvoj obce.

Proti novému návrhu pana ministra školství Dobeše se vzedmula poměrně velká vlna odporu. Proti nastolení návrhu bojuje hnutí Starostové a nezávislí, Sdružení místních samospráv a také Pardubický kraj vyjádřil nespokojenost s návrhem. Ten je pouhým návrhem a všichni, koho se tato věc dotýká, jsou za jedno v tom, že vyjadřují hlasitý nesouhlas. Návrh je myšlenka napsaná na papíru, věřím, že neprojde s úspěchem parlamentním hlasováním.

Stát nemůže za každou cenu šetřit na venkově. Je jednoduché škrtat na místě, kde žije méně lidí. Ale základní vzdělání musí být přístupné bez velkých komplikací i pro děti z menších sídel. Znovu musím opakovat, že venkovské školy s počtem žáků do dvou set dětí mají velmi příjemné klima, nejsou to ještě ty giganty, které „jen poskytují vzdělání“. Je tu i lidská nadstavba, kde se ještě jednotlivé dítě neutopí v davu anonymity. Ve státě by se sice měly tímto postupem ušetřit více než tři miliardy korun. Ale je to ku prospěchu věci šetřit zrovna zde, na dětech? Škola na venkově plní i jiné než vzdělávací funkce. Je to místo, kde se děti zdržují také po vyučování. Ne proto, že by tam byly odloženy, ale protože tam být chtějí. Je to místo pro zájmovou činnost, pro volnočasové aktivity, místo kultury a sportu. Místo setkávání nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče. Kde je škola, tam to taky žije.

Mezi lidmi se šíří strach o tyto venkovské školy. Slyšela jsem i názor, že někteří rodiče již váhají, zda by nebylo lepší dát dítě hned do města, než mu měnit později podmínky a školu uprostřed jeho docházky, až venkovská škola zanikne. Buďme optimisty, takto neuvažujme, škola nesmí být u nás nikdy zrušena. Naši předkové, kteří školu zakládali, by se museli v hrobě obracet, kdybychom při prvních problémech vše vzdali.

Návrh změn financování mezd učitelů je tak špatný, že zburcoval širokou veřejnost a pan ministr školství nebude mít jednoduchou pozici jej obhájit. Doufám, že návrh nikdy v této podobě nebude schválen. Ten dosavadní systém nebyl ideální, ale byl podstatně lepší než ten nově navržený.

Za naši obec Morašice chci vyjádřit to, že obcí zřízená Masarykova základní škola má takovou tradici a takové jméno, že i kdyby jmenované změny měly vejít v platnost, školu nezrušíme.

HANA ŠTĚPÁNOVÁ, starostka Morašic