Hasiči každý rok vyjíždějí k řadě planým poplachům, způsobeným jen jejich špatnou informovaností o pořádání ohňů.

Stačí pak jeden všímavý soused, jenž si splete kontrolovaný oheň s divokým požárem, a který pak hasiče volá zcela zbytečně.

„Předběžným ohlášením se zamezí zbytečným výjezdům k domnělým požárům, neboť během čarodějnic hasičům obvykle narůstá počet planých poplachů,“ uvedla mluvčí pardubických krajských záchranářů Vendula Horáková.

Apelovala proto na to, aby čarodějnické ohně raději nahlásily nejen pořádající právnické, ale i samotní občané jako fyzické osoby.

„Při rozdělávání ohně by lidé v žádném případě neměli používat vysoce hořlavé látky jako například benzin, naftu nebo líh. V minulých letech došlo k několika vážným zraněním způsobených právě přiléváním hořlavin do ohně,“ upozornila také mluvčí královéhradeckých krajských hasičů Martina Žahourková.

Pět zásad bezpečného pálení čarodějnic

• Před rozděláním ohně přihlédnout na směr a sílu větru
• Prostor pro pálení ohně by měl být minimálně 50 m od lesa a 100 metrů od stohu; zákaz rozdělávání ohňů ve vysoké trávě nebo na strništi
• Ohniště opustit po uhašení vodou nebo zasypáním hlínou
• Při pálení dbát na bezpečnost účastníků, do ohně nesmí přijít nebezpečné látky (spreje, barvy) a hořlaviny (benzin)
• Rodiče by měli mít pod kontrolou děti, aby se nepopálily a aby od jejich hry nedošlo k rozšíření požáru

Pálení čarodějnic

Je to jedna z nejpopulárnějších tradic, vycházející ještě z pohanských zvyků. Magická filipojakubská noc (z 30.dubna na 1.května) patřívala mezi noci, kdy prý zlé a nečisté síly vládly větší mocí než kdy jindy. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně. Postupem doby se z výročních ohňů stalo „pálení čarodějnic“ - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici létající na koštěti v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.

K poslednímu dubnovému dnu se vztahuje i tradice stavění májek.

Máj – lásky čas

Květen je pod vlivem planety Venuše, ta je pojmenovaná podle bohyně lásky, štěstí, jara a milostné poezie. Nikdo už nikdy nezjistí, zda to byla římská Venuše, řecká Afrodita, slovanská Lada či nějaká jiná bohyně lásky, která vedla ruku Karla Hynka Máchy, když psal proslulé verše:

Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.

A tak se v Praze vžil hezký zvyk nosit v prvomájový podvečer k soše tohoto romantického básníka kytičku květů. Při té příležitosti se milenci zastaví pod rozkvetlou třešní (nebo břízou), protože, jak praví lidová moudrost, dívka na prvního máje nepolíbená do roka uschne. Májové oslavy tedy nebyly jen záležitostí vesnice, ale pronikly i do měst. Známé jsou např. tradiční jarní studentské slavnosti - majálesy.

Zdroj: ceske–tradice.cz