V ústecké „Babyce“ mu na celý přenos pátečního zápasu českého týmu se Slováky muselo stačit jedno pivo. A na velkou televizní obrazovku koukal spíš z povzdálí, ne každý ho totiž v tomhle nonstopu vidí rád.
Jmenuje se Pavel, neřeknou mu ale jinak než Bahňák. „Věřím tomu, že naši budou mistři světa. Zatím jsem viděl všechny zápasy, něco u jednoho kamaráda, něco v hospodě. Vnitřně cejtím, že postoupěj dál, že to vyhrajou. Jágr je sice už dost starej, možná bude s hokejem končit, ale je dobrej,“ komentuje nakřáplým hlasem účinkování českého mužstva na šampionátu.
Rád by viděl i další utkání, ovšem zatím neví kde. A ani se mu nechce být moc „na sucho“. „Není to lehký, dokud jsem měl peníze, platil jsem i jiným. Oni na mě ale teď kašlou. Kašlou na mě i děti, kterejm jsem dal peníze. A co mi zbylo? Nic!“ postěžuje si. Taky dodává, že má vztek na sportku. „Vyhrál jsem dvacet tisíc a nevyplatili mi je. To mě štve, ty peníze bych fakt potřeboval.“
„Ale ty zápasy bych chtěl vidět, to jo. Snad to nějak dopadne. Něco u kamaráda, něco zase v hospodě. A taky jsem si koupil rádio, můžu ho poslouchat. Za největšího soupeře našich považuju Rusáky, určitě nejsou slabí,“ říká. „Češi do toho!“ zachraptí s hořkým smíchem.
Spát odchází do garáže svého známého. A snídaně? „Chodím za Albert, tam se vždycky něco najde,“ prozradí než odejde.