V říjnu oslaví František Flídr osmaosmdesáté narozeniny. U dobrovolných hasičů je od roku 1950. „Tatínek byl u hasičů. Když jsem začal pracovat v Poličce, tak mě do sboru naverboval nějaký Bednář, se kterým jsem pracoval. Nedal jsem se pobízet a přistoupil,“ vzpomínal František Flídr.

Hned v prvním roce, kdy byl u hasičů nováčkem, zažil téměř doslova křest ohněm. „Sekali jsme otavu na lukách u Stříteže. Přišla bouřka a uhodilo. Za půl hodiny poté hořel les u Širokého Dolu,“ vzpomínal hasič. Mladí muži ani na chvíli nezaváhali. „Nasedli jsme na kola a jeli do Poličky. To už se hasiči scházeli, aby do Širokého Dolu odjeli,“ řekl František Flídr. V Širokém Dole brali hasiči vodu od Teleckých. „K ohni to bylo daleko, přes dolík, přes pole. Běhali jsme. Hrozně jsme se zpotili. Do toho přišla další bouřka a my byli promočení. U Teleckých jsme se pak sušili a ohřívali. Když jsme jeli domů, byla zima a zase jsme vystydli. Ale nemocní jsme nebyli,“ vyprávěl pamětník.

Poličští hasiči krotili plameny i v jiných obcích. „S cisternou, která nebyla široko daleko, jsme jezdili všude,“ podotkl František Flídr. Podle dalšího zasloužilého hasiče zasahovali poličští dobráci také u požáru zámku v Bystrém v roce 1978. Renesanční objekt pohltily plameny a způsobily velké škody. „U památek je to složitější. Často hrozí zřícení,“ vysvětlil Jaroslav Martinů, hasič a jmenovec poličského starosty. Tak se stalo i při požáru kostela ve Stašově v devadesátých letech. Tehdy blesk udeřil do střechy. Žár roztavil zvony a věže se zřítily.

Dříve bylo podle Františka Flídra hasičů více. Vznik profesionálních hasičů údajně stavy těch dobrovolných snížil. Někteří zastávali názor, proč být hasičem, když za to druzí dostávají peníze. „Je to ale těžké zaměstnání, člověk musí být pořád v pohotovosti,“ míní František Flídr.

Mezi hasiči je rád, i když se zásahů už několik let neúčastní. „Jak přijdou léta, tak už to nejde. Jen bych jim to ztěžoval. Dříve, když jsem byl schopný, tak jsem jezdil. Mladých je tu ale dost. Myslím si, že je to v pořádku,“ dodal František Flídr.