Dříve v Jaroměřicích pořádali klasický zápis, který trval jen několik minut. „Takhle si uděláme na žáky čas, poznají se navzájem a děti už nepláčou. První kontakt se školou je nyní mnohem přirozenější a lépe poznáme, jestli je dítě zralé,“ vysvětluje ředitel František Václavek.

Ve školství pracuje dlouhé roky. Když srovná žáky nyní a před deseti lety, vidí rozdíl. Děti jsou sice stejné, ale mají jiné zájmy. Největší problém spatřuje v počítačích. „I tělocvik je poměrně riskantní předmět. Děti neumějí spadnout a chytit míč. Sedí totiž u televize a počítače. Nemají vztah k práci, protože ona ani není. Vynesou smetí, ale pokud nemá rodina zahradu, není práce,“ tvrdí ředitel. Rodiče zametají svým potomkům cestičky. „Stává se, že dítě dostane pětku a oni hned vidí nespravedlnost ve známce a jdou za námi. Musí vidět, co je špatně, jinak v životě neobstojí,“ dodává Václavek.

V Jaroměřicích se nezříkají ani problémových školáků. Nechávají si je ve svých třídách. „Měla jsem ten případ, že chlapec měl individuální plán a žádná šikana nevznikla. Kluk hrál dobře fotbal a zapadl normálně do kolektivu,“ vzpomíná učitelka Ivana Bartošová.

V září usedne do lavic jaroměřické školy patnáct dětí. jsou nejen místní ale také z Biskupic. Je to průměrný počet. Krize přijde zřejmě za šest let. Pak by měl počet zase narůst, protože jen v Jaroměřicích nyní údajně bydlí asi deset těhotných žen.