Nejbližší expozice v cizině existují ve Vídni, Drážďanech a polském Bialystoku.

„Toto místo je pro nás výhodné, je uprostřed republiky a dobře dopravně dostupné,“ zdůvodňuje umístění místopředseda svazu Petr Chrdle. Slavnostního otevření se zúčastnil také ředitel podobného zařízení z Vídně Herbert Mayer. „Vaše muzeum esperanta je v krásném prostředí, je to ideální místo,“ konstatuje. Svitavské muzeum dostalo od Rakušanů také dárek v podobně vzpomínky na světový kongres esperanta ve Vídni z roku 1936.

„Splnil se nám sen a konečně máme své muzeum. Navíc ve Svitavách, to je senzační,“ konstatuje jednatelka svitavského Klubu esperanta Libuše Dvořáková. Kromě knih a různé dokumentace zde návštěvník najde také počítač a informační panel s dotykovou obrazovkou. „Může se podívat na síť různých klubů esperanta u nás, nebo pomocí jednoduchého kurzu se přesvědčit, že tento jazyk není složitý a rozhodně ne mrtvý,“ informuje. Je jí líto, že toto zařízení nemají v České Třebové, kde esperanto učí. „Máme sice různé zajímavé věci v depozitáři, ale schází nám prostory,“ podotýká.

Zájem o esperanto není mezi dětmi obzvláště velký. Raději se angažují i v jiných kroužcích, takže jim nezbývá pak už čas na učení mezinárodního jazyka. Řada z těch co začnou, to nakonec vzdá. „S těmi co mají zájem trvalý, jezdíme různě po Evropě za esperantisty a zajímavostmi spojenými s tímto jazykem. Teď si už můžeme do itineráře zapsat i Svitavy,“ uzavírá učitelka esperanta.

Vytvoření muzea významně podpořilo Ministerstvo kultury ČR a město Svitavy. (ap)