Posledního dubna prošel krojovaný průvod po stejné trase jako před lety. Vesnici už opět po dlouhých letech zdobí májka.

„Chceme obnovit tradici, která tu kdysi byla. Naposledy takový průvod za májkou šel v roce 1944. Nevíme, jestli se chodilo pravidelně. Tehdy šli místní naposledy, ale nejspíš takové tradice drželi," prozradil Jiří Renza, jeden z iniciátorů obnovení tradice.

Nápad vznikl už loni při pálení čarodějnic. Druhý den pak parta nadšenců postavila první májku. „Vyšlo to, proto jsme se letos rozhodli po loňském nultém zkušebním zorganizovat první ročník," doplnil Jiří Renza.

A tentokrát se také náležitě vybavili. V sousední vesnici vypůjčili kroje, napekli koláče, aby bylo čím pohostit přihlížející, a vyrobili májku, která má úctyhodných dvanáct metrů.

Tu loňskou, nižší, neuhlídali. Ukradli jim ji Chotěnovští. „Doufám, že letos to bude lepší. Udělali jsme ji vyšší, aby to bylo pracnější," smál se Jiří Renza.
S písní na rtech doprovázený harmonikou průvod doputoval k obecnímu úřadu. Tady bylo zapotřebí několika silných mužů, aby májku postavili.
A co bylo podle autora dvanáctimetrové májky nejsložitější? „Dostat strom z lesa tak, aby nás majitel neviděl," žertoval Jaroslav Renza. A protože nebylo po dlouhá léta od koho se ve vsi učit, jak májku vyrobit, nechal se inspirovat u sousedů a na internetu.

Znovu objevené tradici snad položili pevné základy. Jak místní prozradili, čeká je teď ještě pátrání v minulosti, aby o tehdejších zvycích ve Vidlaté Seči zjistili co nejvíce.

„Co jsem slyšel, tak chodili rozděleně děti, dorostenci, dospělí. Je pravda, že neměli ani kroje. V průvodu šli jenom dva hned za májkou, jinak lidé chodili v tom, co běžně nosili," popisoval Jiří Renza, ale jestli to byly typické místní kroje, není jisté. „Budeme muset do příště ještě hodně pátrat v historii," slíbil.