„Smyslem žití člověka je práce. Kdo celý život profláká, nemá se za čím ohlédnout.“

Před truhlářstvím v obci Vítějeves na Svitavsku čeká usměvavý muž. Zdraví a zve mne dál. Celým provozem se nese ze všech koutů vůně dřeva. Je cítit nejen v dílnách, ale i po chodbách. Důvodem, proč jsem do truhlářství Petra Havlíčka přišla, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana svitavského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Jméno Petra Havlíčka je známé více než patnáct let. Jako téměř každý živnostník začínal od píky. „Chtěl jsem být truhlářem, tak se jím vyučil. Po vojně jsem pracoval v truhlářské dílně ve Vítějevsi,“ vzpomíná Petr Havlíček. V době, kdy staré mašiny nahradily nové, pomyslel na vlastní dílnu.Vyřazené stroje koupil.Zručného truhláře napadlo vyrábět bubenické paličky.

Dnes má truhlářství kolem třiceti zaměstnanců. Specializuje se na schodiště. Vyrábí ale také kompletní zařízení domů a bytů od dřevěných dveří, obkladů krbů, stěn, stropů, podlahy až po kuchyňské linky, zařízení ložnic, dětské pokoje. Nejlepší odměnou po práci je pro Petra Havlíčka spokojenost. „Když je zákazník s výsledkem naší práce spokojený a vrací se k nám, to je pro nás největší odměna,“ říká. V současné době se nabídka truhlářství rozšířila i o dřevostavby.

Petra Havlíčka jsem se zeptala na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se zákazníci stále vracejí?

„Tajemstvím úspěchu je být trochu vepředu před ostatními. Nabízíme komplexní služby. V první řadě jsme tedy designéři, posléze projektanti a v závěrečné fázi výrobci. Dokážeme i ty nejsložitější věci, které nikdo nechce dělat. Našli jsme si díru na trhu, kterou nikdo nezaplnil. Máme dobré odborníky jak na dílně, tak v projekci. Realizujeme myšlenky zákazníků.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?

„Přiznám se, že jsem workoholik. Dokud mohu, tak pracuji. Stává se, že do práce chodím kolem páté ráno a domů se vracím v sedm večer. Pravidelně usínám u televizních novin. V jedenáct se odeberu do postele, abych zase ve čtyři, v pět vstal. Mám svou práci rád.“