„O pozemku, který spoluvlastní moje sestra, věděl stát 20 let, a nic s tím nedělal. Ani se nenamáhali ji oslovit. Do dnešního dne ji neviděli. Poslali jí před několika týdny jediný dopis a ještě zkomolili její jméno,“ kroutí nechápavě hlavou farmářka Ludmila Havránková.
Jedni ji proklínají, druzí před ní smekají klobouk. Jasné je jen jedno. Kvůli sporu Havránkové se státními úředníky, kteří potřebují tři hektary jejích polí pro dostavění D11 do Hradce, už tři roky řidiči opouštějí dálnici po provizorním sjezdu. A minimálně další tři roky při vyvlastňování farmářky, o kterém vláda v pondělí rozhodla, ještě budou.

O sestře věděli 16 let

To, že by úředníci měli jednat i se sestrou Havránkové Jaroslavou Štrosovou jako další majitelkou pozemku, přitom podle farmářky věděli 16 let. Ale teď úředníci tvrdí, že vina je na její straně. Jeden z vládních vyjednavačů, Ivo Toman, přitom sám počátkem května připustil, že se Štrosovou se začalo jednat teprve „před několika týdny“.

Ačkoliv se státní úředníci celé jaro tvářili, že dohoda je na dobré cestě, ještě počátkem dubna, kdy už měla být hotová, neměli podle Havránkové ani znalecké posudky na směňované parcely, ani hotový projekt dálnice.
„Pozvali si nás na Úřad vlády, a víte, jak tam s námi jednali? Měli načmárané dvě čtvrtky, jinak nic. Tomu říkají projekt? Toman mi říkal, že se o nic nemám starat, šéf vyjednavačů Michal Frankl zase mému synovi, když chtěl něco říct, odsekl, aby mlčel, že to řídí on. Neměli přitom v ruce nic, měli jen v hlavě, že mě chtějí vyvlastnit mojí vinou,“ zlobí se farmářka.

V úterý navíc Havránková získala silného spojence, hradeckého primátora Otakara Divíška. Ten je dokonce ochoten podpořit ji u soudu.
Divíšek se účastnil předcházejících jednání a jasně se postavil na její stranu. Ve svém prohlášení napsal, že „paní Havránková vyšla vládním vyjednavatelům i silničářům maximálně vstříc.“ Podle Divíška skutečně upozorňovala na to, že její sestra vlastní pozemek pod dálnicí, a že s ní nikdo doposud nejednal.

„Proč vláda trestá paní Havránkovou za svou vlastní nečinnost při řešení výkupu pozemků od paní Štrosové? Toto vše jsem ochoten dosvědčit i u soudu, kam se spor určitě dostane,“ napsal primátor s tím, že už si také myslí, že vyjednavači se nechtěli dohodnout, ale vyvlastnit farmářku.

Ta se přitom nehodlá vzdát. „Když jsem jim nabízela, že je za sestrou zavezu, odmítli to. Místo toho se bavili, v kdejakém motorestu na oběd se staví cestou z Hradce do Prahy,“ dodala farmářka.
Zopakovala přitom, že jí nejde o peníze, ale o půdu, na které chce hospodařit. „Nechci jejich miliony. Ať si tu dálnici postaví jinde. Vyvlastnění se budu bránit, chci hospodařit na své půdě.“

Tady jde o jinou hru

Slova Havránkové ostatně její sestra Jaroslava Štrosová z Hradce Králové potvrzuje.
„Žádné posudky jsem dodnes neměla v ruce, s nikým jsem nemluvila a nikdo mi žádné peníze výměnou za pozemek nenabídl. Dostala jsem jediný dopis, že prý se mám dostavit za dva dny na jednání do Prahy. Místo mě tam šel můj syn právník, protože jsem byla objednaná k lékaři. Po něm mi vzkázali, že mi posudky ani posílat nebudou, že bych jim nerozuměla, a že to za mě bude vyřizovat sestra,“ vzpomíná Štrosová.

A i podle ní tady jde o úplně jinou hru, než jak je prezentována v médiích podle vládních prohlášení.
„Vláda se ani dohodnout nechce. Tady nejde o dálnici, tady jde o developery, kteří mají skoupené pozemky kolem plánované trasy, a nemohou zatím pracovat, protože nemají sjezdy,“ míní Štrosová.

A stejně jako její sestra opakuje: „Já nechci nic jiného, než slušné jednání.“ Právě údajně neomalené a arogantní jednání státních úředníků stálo na počátku sporu státu s farmářkou Havránkovou, který trvá už 16 let. Určité chyby v komunikaci před časem připustilo i ministerstvo dopravy.