Prorodinná politika je pro Moniku Čuhelovou, vedoucí Mateřského a rodinného centra Krůček ve Svitavách, koníčkem. Petra Benešová z Litomyšle, také vedoucí Rodinného centra, se stala novou zastupitelkou. Obě ženy mají hodně společného. Nejenže za sebou mají kus práce, která je vidět na postavení „jejich“ mateřských center. Společně před časem získaly nové zkušenosti jako členky české delegace Sítě mateřských center na semináři v Evropském parlamentu s názvem Matky v Evropské unii.

V současné době se hodně diskutuje o zavedení delší plně hrazené mateřské dovolené. Liší se pohled na mateřství a následně podporu rodičovství u nás a jiných států Unie?

Monika Čuhelová: Nejprve k tolik diskutované mateřské dovolené. Zatím jde o pouhý návrh směrnice, kde parlament schválil povinnou šestitýdenní mateřskou dovolenou a možnost čerpat dalších čtrnáct týdnů nepovinnou dovolenou za plnou výši výdělku z předchozího měsíce. Poslední čtyři týdny nepovinné mateřské by členské státy mohly rozhodnout o výši platu od 75 procent do 100 procent původního výdělku. Přidaly také možnost pro otce nepovinně čerpat dva týdny. Směrnice bude projednávána radními Evropské unie. Pro ženy z České republiky by směrnice znamenala navýšení peněžité částky, pro Německo a Polsko by to znamenalo zvýšit jejich mateřskou o šest týdnů, pro Holanďany o čtyři týdny. Naopak Švédky již nyní mají 96 týdnů. Celá tato problematika je celkem složitá. Jako důležitý však vidím prostoj Unie, která tímto říká, že v době krize jsou rodiny s dětmi to poslední, na čem by se mělo šetřit. Zejména stárnoucí společnost musí podporovat ty, kteří děti chtějí mít.

Liší se podmínky pro mateřská centra v Evropě a u nás?

Petra Benešová: Mateřská a rodinná centra u nás nabízejí profesionální služby a to i díky státním, krajským a obecním dotacím. Centra v Čechách mají své nezastupitelné místo v prorodinných aktivitách v obcích a organizují akce pro širokou veřejnost, zatímco v zahraničí to jsou spíš místa přátelského komunitního setkávání.
Monika Čuhelová: Určitě se liší. Pokud bychom se na to podívali očima sociologa, například v Anglii jsou centra navštěvována především lidmi z nižších sociálních tříd, v České republice je to především střední třída. Každopádně mateřská a rodinná centra jsou sdružena v mezinárodní organizaci MINE, jejímž členem je i Síť mateřských center. Já centra u nás vnímám jako naprosto ojedinělé neziskovky, které se podílí na aktivizaci občanské společnosti. Myslím, že takovýchto organizací je v zahraničí více, proto to není role mateřských center. To jsou však jen mé pocity.

Jsou země, které se výsledky práce českých center mohou inspirovat?

Monika Čuhelová: Všechny. Osobně zastávám názor, že mateřství jde přes bariéry. To znamená, že pokud se nám narodí dítě, jsou naše zkušenosti hodně podobné . Není to ničím dodáváno zvenku, jde o vnitřní, přírodní součást člověka – ženy. Takže myslím, že inspirací jsme my vzájemně pro sebe. Rády se necháme inspirovat centry zvenku a rády budeme inspirovat.

Hodně se v posledních letech mluví o evropských dotacích. Mohou na ně dosáhnout i maminky z malých vesnic právě prostřednictvím mateřských center?

Monika Čuhelová: Určitě. Nyní třeba realizujeme v Krůčku jako partneři tři evropské projekty a jsou do nich zapojena i centra z malých vesnic. Jeden připravujeme a tam také zapojujeme malá centra. Takže jednoznačně jsou právě dotace Unie jednou z možností, jak nemuset vše dělat dobrovolně a zadarmo. I když ona dobrovolná práce je jednou z podstat mateřských center. Myslím si, že tam prostě patří a měla by se podporovat.
Petra Benešová: Rodinné centrum Litomyšl je realizátorem projektu Připraveným štěstí přeje z prostředků Unie. Ten je partnerským projektem Rodinného centra Litomyšl, Krůčku Svitavy a Mama klubu Chrudim. V tomto projektu se mohou vzdělávat a zvýšit tak svoje uplatnění na trhu práce maminky z měst i malých obcí.

Co bylo pro vás, jako členky české delegace, v Bruselu překvapivé?

Petra Benešová: Zcela určitě vnímání a postavení rodiny. V Evropském parlamentu jsou řešeny otázky práva dětí a práva žen a rovnosti pohlaví. Bohužel, každá skupina pracuje samostatně a paradoxně se někdy až vnímá, že jedna skupina ohrožuje druhou.
Monika Čuhelová: Pro mě bylo překvapivé především to, že jsem viděla, že jsme někdo, kdo může Evropě něco nabídnout. Měla jsem pocit, že budeme jen dostávat informace a že je vše jasné. Ovšem najednou jsem zjistila, že to tak není, že po nás také něco chtějí. A my něco máme, umíme a můžeme lobbovat, intervenovat, diskutovat… To mě dost nadchlo. Také jsem viděla, že musím nabrat spoustu vědomostí. O mnohé jsme tam okrajově zavadily, ale k tomu, abychom dál mohly pracovat, jsou nutné znalosti. Pro mě cesta byla možností, jak vidět dál než za náš region. Takže i spolupráce s ostatními centry v republice bude zajímavá, stejně jako se slovenskými centry. Vytvořily jsme neformální pracovní skupinu Brusel a v té právě chceme ve všem tom, co nás „nakoplo“, pokračovat.

Kudy by se měla ubírat rodinná politika jak vysoká, tak ta blízká komunální, aby byla v souladu s moderními evropskými trendy? Je třeba se ještě hodně učit nebo naopak považujete za vhodnější se za hranicemi jen inspirovat a nakonec se zařídit „po svém“?

Petra Benešová: Nemyslím, že bychom měli chtít jít cestou moderních evropských trendů, ale že bychom měli rodinu vnímat jako celek, napříč všemi generacemi, posilovat vzájemné mezigenerační soužití a vychovávat z dětí slušné „ne jen poslušné” lidi. To, čeho jsme v České republice dosáhli, je zcela mimořádné. Měli bychom společně vyvinout maximální úsilí, abychom nejen tyto hodnoty zachovali, ale i dále šířili dobré jméno mateřských a rodinných center.

Jak poznatky z Bruselu využijete pro práci ve svitavském okrese?

Monika Čuhelová: V této chvíli to vůbec nedokážu říct. Udělala jsem prezentaci týmu pro rodiče. Byla jsem za žáky lačnovské školy a povídali jsme si o demokracii, lidských právech. Jsem v Bruselské pracovní skupině, kde budeme dál pracovat na specifických tématech a chceme dál s europoslankyněmi spolupracovat. Navázala jsem spolupráci s centry v České republice, kam se chceme podívat. Chtěla bych se v Krůčku zaměřit i na možnost spolupráce s centry v zahraničí. Takže se mi cestou do Bruselu otevřely možnosti další velké práce na mnoha otázkách . Stanovila jsem několik cílů jak sobě, tak Krůčku. S europoslankyněmi Annou Záborskou a Zuzanou Roithovou jsme hovořily o tom, že bychom se sešly za rok ve Štrasburku. Tam již ale musíme přijít s něčím konkrétním, takže mě určitě čeká dost velká práce, ale je to zase něco nového a zajímavého. Není to tedy konkrétní dopad v okrese, ale přeneseně to určitě bude mít i se svitavským okresem mnoho společného.