U malých dětí chce, aby anglickému slovu porozuměly. Formou písniček a her jim přibližuje cizí jazyk. Děti slovíčka nemusí hned opakovat. Lektorka anglické slovo řekne a děti ukáží například správný obrázek.

Sama se před lety toužila naučit angličtinu, proto hned po škole odjela do Kanady, posléze do Anglie a na Gran Canaria. „Člověk je absolutně hozen do vody. Musí jít s lístečky, se slovníkem, musí se zeptat. To jsou ty základy. Člověk si to pořád opakuje v hlavě. Hlavně se nesmí bát mluvit," říká Klára van Sas.

Určitou nevýhodu vidí v Čechách lektorka i v tom, že děti i dospělí samozřejmě neslyší cizí jazyk kolem sebe. I anglické nebo americké filmy jsou všechny nadabované.

Studenti potřebují angličtinu slyšet a samozřejmě s ní mluvit. Ve škole, kde je třeba pětadvacet dětí, není tolik příležitostí, aby všichni mluvili během jedné vyučovací hodiny. Ale angličtinu ve škole považuje za základ, studenti se naučí gramatiku. „Strašně důležitá je motivace a přístup učitelů," myslí si Klára van Sas. Učitelé totiž mohou děti motivovat formou hry. Pokud mají studenti možnost navštěvovat ještě kroužek angličtiny, vidí to lektorka jako plus. Jak sama připouští, je to ale otázka také financí. Děti navštěvují spoustu kroužků a ne každý si může dovolit ještě další kroužek navíc.

Děti už od útlého věku by se měly seznamovat s cizím jazykem. „Děti do sedmi let 'sají', je to potom pro ně jednodušší," říká Klára. Sama vyučuje děti ve svitavských mateřských školách. S dětmi tancuje, zpívá, hraje si a mluví anglicky.

Co je pro Čecha na angličtině nejhorší? Podle lektorky jsou to časy, ty jsou nám absolutně cizí. Nechápeme, proč je tam nějaký předpřítomný nebo předminulý čas. Ale sama by v tom nehledala takový problém. „Angličtina není tak těžký jazyk, neskloňují, mají jen ty časy. Důležité je odbourat stud, mluvit. Říct, i když špatně. To nevadí. Když vás někdo opraví, jen lépe," dodává Klára van Sas.