Jenže vzápětí mu dosti jasně a zřetelně připomněl, že bude tím mužem vepředu, který bude rozrážet poryvy větru před lídrem týmu Chrisem Froomem.

Mezi dalšími hvězdami se musel podřídit. Ačkoliv už je u nás doma sám hvězdou, na modročerné týmové „obloze" jsou jiné Supernovy, pro něž musí pracovat. Přijal to jako výzvu!

Jenže vždycky takový nebyl. Sám touží po úspěchu. Konec konců, žádný sportovec byl nevystoupal na vrchol kdyby nebyl tak trochu sobec, hladový po vítězstvích a chtěl jet také na sebe.

První roky profi cyklistiky prožíval úplně jinak, než jak Leopolda Königa známe dnes. Zprvu sice působil jako polekané dítě osahávající si nové prostředí. Měl pokoru, teprve sbíral sebevědomí a ambice si jen vzdáleně utvářel.

A zatímco on působil tichým dojmem a ve skrytu duše možná snil o tom, že jednou bude brázdit peloton s nejlepšími a stane se uznávanou personou, jiní už dávno věděli, co by v něm mohlo dřímat.

Blížilo se mistrovství České republiky v Kyjově, mladý Leo přecházel z kategorie juniorů mezi opravdové závoďáky. Vladimír Vávra už tenkrát šéfoval hradecké stáji Whirlpool-Author a chtěl si zamluvit jeho služby, přestup řešil s jeho otcem Leopoldem Königem starším, který hned bez váhání vypálil že Vávra nebude ani litovat, ani tratit.

„Bude nejlepší," vyhrkl ze sebe táta König. „V pětadvaceti začne vyhrávat velké závody," dodával ještě dlouho potom a podobnými motivačními formulemi zásoboval i svého syna.

Vávra si v duchu pomyslel, že by si sám nikdy nedovolil o svém potomkovi něco takového vypustit do éteru. „Řekl mi to tak suverénně. A tím výrokem mě hrozně překvapil," vzpomíná Vladimír Vávra, který už patrně nikdy podobnou situaci nikdy potom nezažil.

S odstupem let však potvrzuje: „Na tuhle situaci jsme s jeho tátou vzpomínali teď na podzim. A ukázalo se, že skutečně nejlepší je. Nešlápl vedle a měl docela přesný odhad," usmívá se Vladimír Vávra.

Jenže kdyby to bylo tak jednoduché. Čím víc se moravskotřebovský rodák zlepšoval, s tím postupně přicházela i sebedůvěra a touha po vítězstvích.

„Občas v tom byl trochu problém," pokyvuje. Třeba dnes jeho týmový parťák Chris Froome se choval podobně. V něčem jsou si s dvojnásobným vítězem Tour přece podobní. Mají stejný hlad po vítězství, touží patřit mezi nejlepší na světě a nic nedají zadarmo.

„V závěru našeho angažmá už byl stavěný do role lídra a tam je nejspíš i jeho pozice a síla. Vždyť jiní čeští cyklisté Franta Raboň a René Andrle přišli do Pro Tour týmů a hodili se do role domestika. Byli rádi a zvládli to. U Lea to není a myslím, že ani nebude. On je typ, který chce vyhrávat a poznáte na něm, že se nedá," dodal Vávra.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Froome na Tour de France 2012 táhl za žlutým dresem kamaráda Wigginse. Jenže ten se v Pyrenejích i Alpách už horko těžko držel, jednou sám zkusil nastoupit a utrhl se tak, že ho i jeho tehdejší sportovní ředitel Sean Yates musel zabrzdit, aby počkal na Wigginse a táhl ho „na gumě" do kopců pro jistotu žlutého dresu.

Stejné to bylo párkrát také s Königem. „Stejný případ jako u Froomea a Wigginse se odehrál na jednom závodu. Postavili jsme ho sestavy, tehdy poodjel našemu lídrovi. Museli jsme ho stáhnout ke „žluťákovi", i když se mu tenkrát moc nechtělov té době. Ale musel," směje se. Tolik chtěl vyhrávat, že zřídka zapomněl na týmovou taktiku.

„Stalo se, že jsme měli našeho závodníka ve žlutém dresu, dali jsme si nějakou taktiku. Na Leovi bylo vidět, že ten den by chtěl vyhrát etapu a nechtělo se mu podřídit taktice udržení žlutého dresu. Trochu rázněji jsme mu museli všechno vysvětlit a naznačit mu, že vyhrát může další den," usmívá se Vávra. A jak tehdy slíbil, tak se i stalo.

Jinak to ani být nemohlo v týmu, kde jsou s vámi mistři republiky Stanislav Kozubek i Petr Benčík, kteří dnes po konci kariéry spolukomentují právě přenosy z Tour. Ambice ovšem byli i přes respekt ke zkušenějším parťákům ,co toho víc dokázali, daleko silnější. „Kolikrát jsme měli nějaké rozhovory s tím, že se nechtěl některým věcem podřídit a chtěl vyhrávat," dodává jeho někdejší šéf v Hradci Králové.

Zvykněte si, že časem se bude chtít prosazovat také ve Sky. Vávra to tuší: „V závěru našeho angažmá už byl stavěný do role lídra a tam je nejspíš i jeho pozice a síla. Vždyť jiní čeští cyklisté Franta Raboň a René Andrle přišli do Pro Tour týmů a hodili se do role domestika. U Lea to není a myslím, že ani nebude. On je typ, který chce vyhrávat a poznáte na něm, že se nedá," uzavřel.