Ten člověk mne dost ovlivnil. Osobně jsem se s ním několikrát setkal na Hrádečku, když jsem působil ve Vrchlabí a v Hostinném v Podkrkonoší. A jak některým známo, byl u mne na faře v Hostinném, kde jsem ho seznámil s básníkem a filosofem Egonem Bondy. Byla to akce provázená různými peripetiemi, na niž doposud vzpomínám, protože měla velký vliv na mé další působení. To bylo uprostřed sedmdesátých let. Dal mi mnohé rady, které jsem potřeboval ohledně vydávání samizdatu či styků s některými lidmi tehdejšího disentu. Jestliže jsem před mnohými lety v těchto novinách v nekrologu charakterizoval Olgu Havlovou jako hluboce sociálně cítící a statečnou ženu, pak lze o Václavu Havlovi mimo tak často opakované vlastnosti říci, že to byl člověk charismatický, který obzvlášť cítil tep doby, v níž žil, a dovedl na něj reagovat svým osobitým způsobem. Byl člověkem nadčasovým, což se ukáže po určité době, až bude jeho kompletní dílo hodnoceno bez emocí a netendenčně.

Jistý filosof napsal, že smrt je nejlepší vynález na světě, neboť zánikem starého vzniká něco nového. Mnozí konstatují, že smrtí Václava Havla skončila jedna epocha v novodobých dějinách naší republiky. Doufejme, že nezaniknou myšlenky a výzvy Václava Havla a že z nich vznikne něco nového, pozitivního. Že nedostanou „navrch“ ti, kterým byl vždy trnem v oku a kteří se budou snažit jeho osobu a působení interpretovat po svém a využijí toho, že on už se nemůže bránit.

Chci ale zakončit křesťansky: On nezemřel, on nás jen předešel v náplň věčnosti. Přejme mu klid.

ThMgr. ERWIN KUKUCZKA