Klášterní škola ve Sloupnici vyžaduje obnovu. Bez vyjasnění vztahů k objektu se to nepodaří
Prostory domova ve Sloupnici ani přes veškerou snahu zaměstnanců neodpovídají současným nárokům na poskytování sociálních služeb. Proto je nevyhnutelná rekonstrukce, které ovšem brání nevyřešené církevní restituce. Ředitel Domova pro seniory ve Sloupnici Miroslav Šteyer nemá lehkou pozici: „Objekt není v našem vlastnictví, takže se nemůžeme pustit do rozsáhlejší obnovy.“ Schází mu investiční fond, který se tvoří z odpisů. Podle zákona tak má k dispozici pouze 600 tisíc korun ročně, což považuje u tak rozsáhlého objektu za hraniční.
Spory brzdí rozvoj
Sloupnický domov je typickým příkladem, kdy odkládaní církevních restitucí přináší problémy. „Spory poslanců brzdí rozvoj obcí i kraje.“ poukazuje na průtahy Miloslav Macela, radní Pardubického kraje zodpovědný za sociální služby. Otázka církevního majetku přitom nemá jen politický rozměr, ale i ryze praktický, protože v kraji je takto zablokováno mnoho pozemků i budov. „Pokud bude zákon o majetkovém narovnání přijat, spadne kámen ze srdce spíše starostům a radním, než představitelům církví,“ uvedl radní Macela.
Kraj je štědrým zřizovatelem Za 1,5 milionu korun, které poslal kraj do domova, nakoupili Sloupničtí polohovací postele a provedli drobné stavební úpravy.
Budova z 19. století sloužila do roku 1942 jako klášterní škola. V roce 1943 v ní byl zřízen „charitní domov pro přestárlé“. Od té doby zařízení slouží péči o seniory. Poslední řádové sestry byly nuceny odtud odejít v roce 1985. Kapacita domova je 107 lůžek.
