„Za deset minut odchod do louky,“ velí v sobotu ráno muž s pivem u hájenky na Damašku. Je jedním ze sedmi desítek dobrovolníků, kteří se sem sjeli a ručně sekali mokřady se vzácnými rostlinami.

Letos přijelo do Rybné asi 75 lidí ze svitavského okresu, ale dorazili i dobrovolníci z Olomoucka, Šumavy nebo z Brna. „Na Damašku sekáme zhruba 4,5 hektaru, ale ještě děláme další lokality v Borové a Korouhvi. Celkem to je osm hektarů. Sekáme křovinořezy, ale nejhorší práce je vynášení trávy z mokřadů na vlečku traktoru,“ říká Martina Vopařilová, předsedkyně Svazu ochránců přírody v Poličce. Louky se musí sekat ručně, protože se tu vyskytují vzácné druhy rostlin, jako je vstavač májový nebo rosnatka okrouhlolistá.

Všude rašelina

Sekáči, hraběnky… A svoji roli mají na Damašku i děti, ty větší nosí do luk kelímkys pivem a kombajnerkou.

V deset hodin je nejvyšší čas vyrazit do louky. „Žabky ztratíte, běžte bosa a pozor na tůně,“ upozorňují pánové s hráběmi přes rameno.

V mokřadech se nohy boří do rašeliny. „Sucho tady bylo znát vloni, ale letos ne. Minulý rok se bořili sekáči maximálně po kotníky, ale zrovna včera kolega zapadl po zadek,“ podotýká Martina Vopařilová. Suché období jim ale i tak hraje na ruku. Zatímco dříve nevěděli co s trávou, nyní takovou starost nemají. Místní zemědělci po ní sáhnou moc rádi.

Myjí se v řece

Třicet let jezdí na Damašek Leoš Kučera. Pamatuje doby, kdy nebydleli na hájence, ale na louce ve stanech. Ženy vařily pro bandu dobrovolníků na kamnech ve velkém vojenském stanu u potoka a všichni se myli v řece. „Dřív jsme louky sekali kosami, ale tak se dnes sečou už jen některá místa. Nejvíce je tady rosnatky, což je nejzajímavější druh, ale celá zdejší rašeliništní flóra je vzácná,“ míní Leoš Kučera.

„Kemp“ skončil na Damašku v Pusté Rybné v neděli. Louky posekány, tráva vynesena. Tak zase za rok…