Domovem původně z Íránu

Z přibližně 3500 v literatuře uváděných druhů zmíněné čeledi náleží třesavka velká k větším zástupcům. Třesavku velkou lze dnes považovat za kosmopolitní druh, avšak jejím původním domovem je vzdálený Irán.

Třesavka velká má podlouhlé 3 až 14 mm dlouhé hnědé až šedohnědé tělo se čtyřmi páry dlouhých světlých nohou s tmavými koleny.

Velmi dobře vidí, neboť oči na hlavě, resp. hlavohrudi má uspořádány do dvou skupin po třech, ještě s jedním párem mezi nimi. Samice je mnohem větší než samec, má nápadně vyvinutá makadla a kokon s vajíčky nosí ve svých kusadlech, resp. klepítkách (chelicerách).

Uvedený druh se vyskytuje v domech, bytech, provozních prostorách a v jejich okolí, kde staví své sítě k uchvácení kořisti. Při dotyku se nápadně chvěje. S některými slepými druhy čeledi Pholcidae se můžeme setkat též v jeskyních.

Svou velikostí poměrně nápadný druh třeasavka velká (Pholcus phalangioides Fuess.) není jediným teplomilným zástupcem třídy pavoukovci (Arachnida), resp. řádu pavouci (Araneae), kteří se v poslední době na území Česka objevují.

Vedle uvedeného druhu lze zmínit další, jimiž mimo jiné jsou: poměrně velký a zbarvením nápadný křižák pruhovaný (Argiope bruennichi Scop.) původem z tropické, resp. mediteránní oblasti, pokoutník domácí (Tegenaria domestica Clerck.) původem z Azorských ostrovů, zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium Vill.) původem ze střední Asie a takto bychom mohli ve výčtu pokračovat.

Bolestivé kousnutí

Posledně jmenovaný druh pavouka může poměrně bolestivě kousnout. Dlužno dodat, že naši pavouci, jedná se přibližně o 850 druhů, nejsou člověku nebezpeční. V případě nových druhů je ale opatrnost rozhodně na místě. Obecně lze konstatovat, že žlázy ústící do chelicer každého pavouka obsahují paralizující látku, jíž tito predátoři usmrcují svou kořist (zpravidla hmyz).

Kousnutí větším druhem pavouka (jež je srovnatelné s bodnutím včely, vosy, příp. sršně) nemůže dospělému a zdravému člověku ublížit. Nebezpečné však může být lidem s alergickou reakcí, příp. dětem, resp. osobám s nižší hmotností. Až hysterický ohlas vyvolal v sousedním Rakousku v loňském roce výskyt údajně jedovatého pavouka druhu Cheiracanthium punctorium s 16 mm dlouhým tělem.

Obavy rakouské veřejnosti z tzv. „žlutého pavouka s hnědými pruhy“ jsou však – dle vyjádření odborníků – zbytečné. Při stávajícím vývoji klimatu a působení lidského faktoru nelze v blízké budoucnosti též na našem území zcela vyloučit výskyt pavouka s velmi špatnou pověstí, jímž je snovačka jedovatá (Latrodectus tredecimguttatus) s 20mmdlouhým tělem, nazývaná ve Středomoří malmignatte, obecně známá jako černá vdova.

V současnosti registrují čeští arachnologové a entomologové na našem území opakovaný výskyt největšího pavouka Evropy slíďáka tatarského (Lycosa singoriensis Lax.), dosahujícího s rozpětím nohou velikosti až 70 mm. Uvedený druh, žijící jako tarantule v zemních dírách, se u nás ojediněle vyskytoval již na počátku 20. století, avšak v jeho druhé polovině z naší přírody vymizel.

Nyní se tento největší zástupce evropské arachnofauny stává opět ozdobou naší přírody.