Podle vládního návrhu budou dnešní čtyřicátníci odcházet do důchodu kolem sedmdesátého roku života.

Podle psychologů a neurospecialistů by ale zaměstnavatelé neměli zapomínat na problém přirozeného stárnutí mozku. Jinak mohou v nejhorším případě dokonce ohrozit svou konkurenceschopnost. Pracovní nároky stoupají, zatímco odchod do penze se neustále oddaluje.

„Pozdější odchod do penze není otázka pouze fyzické schopnosti vykonávat náročnou práci, ale především schopnosti mentálně zvládat svěřené výkony. Už mezi třicátým a čtyřicátým rokem života začíná klesat mentální výkonnost člověka a tento proces se s přibývajícím věkem stále zrychluje,“ vysvětluje specialistka na trénování mozku - tzv. brain jogging - Jana Puhalová ze společnosti Alpelephant.

„Není to otázka inteligence, kvalifikace nebo zkušeností, je to třeba otázka schopnosti mozku sledovat více věcí najednou nebo rychle a správně reagovat. Takže sedmdesátiletý řidič autobusu už může být cestujícím nebezpečný,“ říká Puhalová.

Tvůrci reformy dělají z lidí roboty

Podíl služeb a mentálně náročných prací prudce narůstá, lehkých a nenáročných prací ubývá. Zaměstnavatelé by proto podle Puhalové měli zajistit, aby byli zaměstnanci vůbec schopni vykonávat svěřenou práci i v pokročilém věku.

Na trénování mozku už nyní existují účinné metody, které jednotlivá mozková centra posilují jako svaly v klasickém fitness centru.

„Tvůrci penzijní reformy zapomínají, že lidé nejsou stroje, ale živé bytosti se svými limity. Naše programy dokazují, že pokud se lidé budou mentálnímu cvičení věnovat pravidelně, je možné v konkrétních kognitivních funkcích udělat ze sedmdesátiletého mozku mozek šedesátníka,“ dodává Puhalová.
I z této stránky by politici a zaměstnavatelé měli penzijní reformu začít řešit.

Klesá schopnost koncentrace

S názorem Puhalové souhlasí také neuromarketingový odborník Tomáš Zdechovský z agentury Commservis.com, který dlouhodobě zkoumá schopnost koncentrace a soustředění pomocí hry Mindball a dalších neuromarketingových přístrojů.

„Podle našich pozorování je zřejmé, že lidé mezi padesátkou a důchodem mnohem častěji podléhají stresu, strachu o práci a frustraci z toho, že prostě nestačí mladším kolegům. Sice to celosvětově vypadá, že jsme poměrně zdraví a žijeme v průměru déle, ale v sedmdesáti letech budeme pravděpodobně chtít nenáročné zaměstnání, které nám ovšem už nikdo nebude schopný nabídnout,“ dodává Tomáš Zdechovský.