Příměstský tábor měl jako hlavní téma název humoristického románu Bylo nás pět. Kniha od Karla Poláčka provázela děti po celý týden. Seznámily se nejen s hlavními postavami Petrem Bajzou, Čeňkem Jirsákem, Antonínem Bejvalem, Edou Kemlinkem a Josefem Zilvarem z chudobince, ale i s jejich spisovatelským autorem, o němž se dozvěděly alespoň základní informace a neodešly tak z tábora s prázdnou.

Pro šestnáct dětí od první do čtvrté třídy byl na každý den od osmi do pěti hodin nachystán zajímavý program. „Jedeme podle knížky Bylo nás pět. Vycházeli jsme z toho, že Péťa Bajza, když byl nemocný, tak se mu zdál sen. Tak jsem to udělala tak, že každý den se jednomu z pěti kamarádů zdá nějaký sen a podle toho snu je vymyšlen program, hry a soutěže pro děti. Například Čeňkovi se zdálo o vesmíru, tak jsme byli na hvězdárně. Další sen byl Péťův o Indii, kde jsme si hráli na Maháradžu, s nosítky a s tygry a batikovali jsme trička. Další ze snů byl o hasičích, tak jsme si založili oheň, opekli špekáčky a byli jsme na prohlídce na hasičské stanici. Pak máme ještě naplánované soutěže s vodou a hašením. Ještě zde byl kovboj s koněm, měl menší přednášku, a pak děti povozil na koni. K tomu mám vymyšlenou jednoduchou šifru ve stylu číslic místo písmen, kterou děti každý den luští, aby se dozvěděly něco o spisovateli. Jinak se hrají klasické táborové hry," řekla vedoucí táboru Zdena Tauerová.

Na oběd chodili táborníci do jídelny v areálu vojenské střední školy. „Jídlo je dobré, i když jeden oběd s houbami mi moc nechutnal," prozradil Jiří Škrabal. Spánek na děti čekal doma ve vlastní posteli. Ne všechno šlo ale podle plánu. „Největší starost nám dělá počasí. Musíme kvůli němu hodně improvizovat a předělávat program. Kromě toho máme teď bojové podmínky, protože probíhá rekonstrukce na domečku. Máme tu zedníky, kterým také nepřeje počasí, takže je to takové divoké," řekla Zdena Tauerová.

Dětem ale nepřízeň počasí nevadila. „Užívají si to tu, jsou spokojené, což je hlavní," sdělila instruktorka Aneta Škrabalová. To, že se dětem na táboře líbilo prozradila i další z instruktorek. „Chodím sem každé prázdniny. Skoro každý příměstský tábor pomáhám a dělám instruktorku. Dětem se tu líbí tak moc, že někdy ani nechtějí jít domů. Máme tu kluka, pro kterého si přišel bratr a on nechtěl jít domů, takže dokonce brečel a rval se, aby mohl zůstat," uvedla Kamila Rolečková.

Na nejoblíbenějších táborových hrách se nic nemění. Děti nejraději hrají na schovávanou. „Já většinu her a soutěží znám, a proto jsou pro mě lehké. Nejvíc se mi z nich ale líbí asi schovka," řekl Vojtěch Hofman. Stejný názor má i další z táborníků Adam Milota, který také označil jako svou nejoblíbenější táborovou hru hledání schovaných kamarádů. Nejen tahle hra měla ale u dětí úspěch. „Nejvíc se mi asi líbilo batikování triček a pletení náramků z gumiček. Pak soutěž o to, kdo má nejhezčí náramek," svěřil se Jiří Škrabal. Podle instruktorek pletly děti náramky každou volnou chvíli.
V jednom měly ale všechny děti jasno. Do školy se nikdo z nich netěší. Raději by si ještě prodloužily prázdniny.

(vh)