Mumbai, město, které se pyšní svým rozkvětem a pokouší se schovat svou bídu. Dříve malá vesnička se v průběhu století rozrostla do obrovského města, které svou populací převyšuje celou Českou republiku.

Mumbai se může pochlubit největším filmovým průmyslem na světě, dynamickým růstem a postupným přibližováním se západním státům. Město ke své dosavadní rozloze stále připojuje nové a nové území, nejčastěji okolní vesnice, ale přestože se takto stále zvětšuje, není v něm dostatek prostoru pro živobytí všech jeho obyvatel. Denně do Mumbai s touhou změnit svou životní situaci k lepšímu přijde kolem dvaceti nových rodin. Nepříliš často se však jejich sny stanou skutečností. Většina z nich skončí na přeplněných ulicích nebo ve slumech. Nepřicházejí ovšem jenom rodiny, častým jevem jsou v Mumbai a obecně celé Indii, děti ulice.

Jedná se o děti, které utíkají, jsou unášeny nebo nedobrovolně odcházejí ze svých domovů. Po celé Mumbai i na jiných místech jsou jich tisíce. Můžete je potkat ve vlacích, na rušných ulicích, prakticky kdekoliv budete. S největší pravděpodobností budou žebrat nebo prodávat nějaké drobné předměty jako zavírací špendlíky či sponky do vlasů. Žebrání je pro ně nejsnazší cestou, jak získat nějaké peníze. Pokud se totiž rozhodnou stát drobnými prodejci, budou muset část svého malého výdělku odevzdat ještě jiným lidem, kteří mají kontrolu nad místem, kde prodávají. Ovšem ani některým žebravým dětem nezůstane vše, co si vydělají. Často bývají součástí větší skupiny, která má svého vůdce a tomu pak každé dítě část svého výdělku odevzdává.

Podle organizace Snehasadan, kde se teď nacházím a která nabízí dětem ulice přístřeší, je práce s těmito dětmi často obtížná. Děti ulice totiž zažívají jakýsi pocit svobody, který pramení z toho, že mají vlastní peníze a můžou tak plně rozhodovat o tom, co budou a nebudou dělat. Některé se tohoto pocitu nechtějí vzdát a tak ač je pro ně život na ulici těžký, nechtějí jej měnit. Organizace Snehasadan, což v překladu znamená láskyplný domov, se však snaží dětem dopřát co nejvíce svobody a nabídnout jim rodinné prostředí.

Po celé Mumbai zřídila organizace patnáct malých domků, které nejsou nijak oddělené od okolí a nabízejí přístřeší přibližně dvaceti pěti dětem. V každém domě se o děti stará jeden manželský pár nebo řádové sestry. Takový přístup je v porovnání s indickými státními dětskými domovy, které jsou velmi neosobní a můžou se pochlubit velkou kapacitou, mnohem lepší. Organizace Snehasadan dává dětem znovu pocítit rodinnou atmosféru a setřást tak ze sebe těžkosti, které je v jejich životech potkaly.

Webové stránky Snehasadan: www.snehasadan.org

KLÁRA VEČEŘOVÁ, studentka CARITAS-VOŠs Olomouc