Od proslulého World Trade Center byla tehdy před deseti lety VĚRA MARTINOVÁ (na snímku dole) jen kousek. Rodačka z Opočna na 11. září 2001 nikdy nezapomene. „V době útoků jsem byla skutečně velmi blízko Bydlela jsem u svého kamaráda nedaleko Empire state building,“ vzpomíná zpěvačka. Ještě nějakou dobu poté se bála sednout do letadla a bezprostřední zájezd s Amforou do Spojených arabských emirátů odmítla.

Věděla jste v ten první okamžik, co se vlastně stalo?
Ze začátku vůbec nebyla panika. Jen mi ten den ráno volali známí, ať si pustím televizi, že letadlo narazilo do jednoho z „Dvojčat“. Tou dobou si, ale všichni mysleli, že to byla havárie, nešťastná náhoda. Až teprve poté, co narazilo druhé letadlo, to dávalo tušit, že se jedná o teroristický útok.
Když si teď na onen osudný den vzpomenete, co se vám vybaví úplně jako první?
Asi ten největší strach v životě. Strašný strach, že už nikdy neuvidím svoje dítě. Anežce tenkrát bylo osm let a já měla skutečně obrovský strach. V tu chvíli, kdy se už vědělo, že se jedná o teroristický útok, všichni mysleli na to nehorší. Mluvilo se o tom, že mají podminované všechny mosty a lidé čekali, kde co ještě vybouchne nebo co se ještě stane.
Měla jste vy nebo někdo z vašich blízkých přímo v „Dvojčatech“ někoho, kdo by tam pracoval?
Ano. Přímo v jedné z budov pracoval můj kamarád. Ale shodou okolností mu ten den děti neudělaly správně domácí úkol a on s nimi zůstal doma, aby to opravily. Takže se zpozdil a to mu zachránilo život. Tou dobou by normálně už v práci byl. Navíc prý nebylo běžné, že by jeho děti v domácích úkolech dělaly chyby.
Vyšla jste po nárazu letadel do obou věží ven na ulici?
V té době tam byl také můj kamarád, novinář Jiří Kratochvíl a ten mě ještě před nárazem druhého letadla vybízel, že musíme jít ven a podívat se, co se tam děje. Venku bylo v podstatě ticho, jen měli všichni otevřené dveře od aut a puštěná rádia. Ze začátku to totiž bylo až nereálné. Vím, že kolem jel kluk na kole a ptal se, co to tady zase točí, jak jsou lidi zblblí z různých filmových štábů. Až když první budova spadla, tak nastala panika. Nejhorší obrázky byly, když lidé vyskakovali z oken. Ti na ulici plakali, protože mohli mít někoho z blízkých uvnitř.
Jak se podle vás změnil New York po teroristickém útoku?
Už to není to svobodné město jakým býval… Už nikdy nebude takový jaký býval, ale to ani svět.
Bála jste se po teroristickém útoku sednout do letadla?
Bála. Bezprostředně poté jsem měla odletět s Amforou do Spojených arabských emirátů a tento výlet jsem odmítla. Do New Yorku na Grand Zero jsem se vrátila asi rok poté. A teprve tam ze mě vyšly všechny emoce, když jsem se vybrečela. Zrovna odstrojovali vánoční stromek a lidem rozdávali ozdoby. I já jsem jednu dostala, což bylo zvláštní a symbolické. Dodnes ji mám schovanou. Zpočátku jsem si myslela, že budu New York nenávidět, ale teď mi přijde, že jsem s ním navždycky spojená.