Po dobu svého působení v misi ISAF (International Support Afghan Forces) se bude snažit přiblížit čtenářům Svitavského deníku působení českých vojáku v této nádherné, avšak válkou zmítané zemi. Samozřejmě vše opět doplní svými hezkými fotografiemi.

První dny

Přílet do Afghánistánu byl stejný jako všechny minulé, ale než jsme se dostali na základnu Shank, tak jsme strávili na základně Bagram asi dvanáct dní. Bylo to déle než při minulé misi v roce 2009, ale nakonec jsme se na Shank, který nám bude následujících šest měsíců domovem, dopravili.
Na Shank jsme přistáli místo helikoptérou Chinook letadlem Hercules. Za dva roky zde byla vybudována přistávací dráha pro letadla a již z výšky jsem pozoroval, jak se samotná základna Shank rozrostla. Již při první procházce po základně jsem zjistil, že kvůli raketovým útokům, ke kterým zde v minulosti došlo, se zvýšilo zabezpečení základny.

Těšil jsem se na první patrolu, ale té muselo předcházet nafasování zbraní, materiálu, různá poučení a seznámení s civilními experty Provinčního rekonstrukčního týmu a jejich projekty zde v provinci Lógar.

První výjezd byl na střelnici asi čtrnáct kilometrů od základny Shank, kde jsme si nastřelili naše zbraně. Bylo to jiné, než když jsem tady byl naposledy. Jako u nás doma přes zimu zde v přírodě chybí zelená barva, všechno je šedivé a poprvé jsem zde zažil souvislou sněhovou pokrývku a intenzivní sněžení. A budete se divit, ale sníh je tady stejný jako u nás v Čechách.

Na první patrolu jsme byli vysláni do hlavního města provincie Lógar Pol-e-Alam, kde jsme zabezpečili jednání civilních expertů PRT na provinční veterinární klinice, naši experti tuto kliniku pomohli vybavit chemickou laboratoří a vyškoleným personálem. Poté jsme zajistili jednání civilních expertů PRT v pobočce úřadu ministerstva zemědělství v provincii Lógar, kde se projednávaly probíhající a budoucí projekty v oboru zemědělství. V průběhu jednání nás, jako již dříve na ostatních misích, okamžitě obklopily děti a dožadovaly se jakékoliv maličkosti. Vždycky s sebou vozíme malou zásobu například tužek nebo bonbónů.

Chování lidi a dětí to však nijak nezměnilo. Jestliže se k místním lidem chováte s úctou a úsměvem na tváři, oplácí vám stejnou měrou a to nejenom v případě, když za to něco dostanou.

Přímo z Afghánistánu DANIEL HLAVÁČ